Svatá říše římská (Sacrum Imperium Romanum) - název státního útvaru v letech 800-/1157/-1512, Svatá říše římská národa německého 1512-1806.
komíny se na domech začaly stavět v 11. století
Avaři, Tataři, mongolští nájezdníci. Ve svém kmeni byl každý muž zdatným a zběsilým bojovníkem. Každému kmeni vládl chán. Po jejich boku bojovali turkičtí muslimové. Když se nezadržitelně řítili na západ, vyděšení Evropané jim dali název Tartaři (řec. tartar = peklo) – ďáblové z pekla. Různou výslovností byli přezvání na Tatary.
Mongolská říše se rozkládala od Pacifiku po Středozemní moře, od Koreje až k Uhrám (Maďarsko), od Sibiře až k Indii. Byla to největší pevninská říše v dějinách světa. její existence byla pouhých 100 let. Rozpadla se na začátku 14. století. Příčinou bylo dělení mezi Čingischánovy potomky.
Čingischán (Velký chán = světovládce, silný panovník), vlastním jménem Temüdžin, * 1162, + 1227, vládce Mongolů. Po 25 letech bojů (v letech 1204 – 1206) sjednotil 27 mongolských kmenů. Postavil velké vojsko po tisíci mužích, mongolsky tisícníci = chazaři, později označení národa - Chazaři (dříve Kazaři).
Během válek na počátku 13. století zahynulo 15 milionů lidí, to bylo na tehdejší počet obyvatel více obětí než za druhé světové války. Před dobytím města nebo území dal obyvatelům na vybranou: buď se podrobí a budou pod jeho ochranou, nebo je vyvraždí. Na 1 000 obyvatel ustanovil jednoho mongolského úředníka.
Na začátku 13. století dobyl za 25 let více zemí a větší území než Římané za 400 let. Mongolská říše se rozkládala od Pacifiku po Středozemní moře, od Koreje až k Uhrám (Maďarsko), od Sibiře až k Indii. Byla to největší pevninská říše v dějinách světa. Mongolové ho považují za otce svého národa. Ve 14. století se mocná říše rozpadla.
Ogodej třetí ze čtyř synů Čingischána. Jeho matkou byla hlavní Čingischánova manželka. Stal se jeho nástupcem. Zaútočil na Kyjevskou Rus, Polsko a Uhry. Kyjev byl vypálen. Jeho vojska se dostala až k hranicím Německa. Zemřel v bezvědomí z opilosti v prosinci 1241 a vojáci se stáhli do Mongolska.
V r. 1251 se stal novým chánem Mongke. Dobyl a zpuštošil Bagdád a Damašek. Po něm nastoupil jeho syn Güyük. Dalším chánem se stal syn Mongke v r. 1251. Společně se svým bratrem Chubilajem se chystal rozdrtit muslimský svět. Zpuštošil Bagdád a Damašek. Při jedné bitvě zemřel a jeho vojska se pod vedením Kublajchána vrátila zpět.
Chubilaj (Kublajchán) 1259 – 1294, vnuk Čingischána. syn Ogodeje. Mongolský chán. Chtěl dobýt Japonsko, ale větry zvané Kamikaze rozbily jeho lodě. Sjednotil Čínu a prohlásil se za zakladatele dynastie Jüan. Hlavním městem udělal Chanbalik (později Peking).
Mongolsko – Čína, vláda Mongolů v Číně 1280 – 1368. Kublajchán zvítězil při útoku proti bohaté dynastii Sung v jižní Číně. Sjednotil Čínu poprvé od r. 907, kdy byla svržena dynastie Tchang. Na začátku 14. století se začala mocná říše rozpadat. Mezi Kublajchánovými potomky se rozpoutal boj o moc. Číňané se postavili proti korupci a vysokým daním, svrhli dynastii Jüan a donutili členy rodu se vrátit do Mongolska.
Dante Alighieri * 1265 Florencie, + 1321 Ravenna, básník, spisovatel (Božská komedie).
Matouš, bratr Mikuláš a jeho syn Marek Polo (Maffeo a Nicolo, syn Marco Polo), bratři z Benátek se vydali do Asie, na druhou cestu v roce 1271 vzali sebou Mikulášova syna Marka. V čínské říši mongolského panovníka Kublajchána pobyli v letech 1275–1292.
Bl. Oderich Boemius z Pordenone (Odoricus Boemus de Portu Naonis / Odorico, Odorik, Oldřich Čech), řeholník, *1271/1286 Pordenone v Itálii, +14.1.1331 Udine v Itálii. Jeho otec Matouš (Mattussi) byl český rytíř a voják krále Přemysla Otakara II. Sloužil v severoitalském kraji Friuli (Furlánsko), kde v Udine poznal svou budoucí manželku. Oldřich v 15 letech vstoupil do řádu františkánů OFM.
Uměl několik jazyků, v r. 1313 se stal papežským nunciem pro cestu na Východ, přišel do Egypta a do Svaté země. Překročil rovník, prošel Mezopotámii, v Indii zachránil a pohřbil ostatky sv. Tomáše Tolentinského a jeho druhů. První Evropan, který přišel do Tibetu a do Číny, po 17 letech se vrátil v r. 1330. Jako první Evropan cestoval přes Himaláje.
Den před svou smrtí 13.1.1333 nadiktoval jednomu spolubratrovi zprávu o své cestě a o svém poselství k chánovi (z Cařihradu přes Bagdád, Bombaj, Sumatru, Jávu, Borneo, Západní Indii, Mongolsko, Peking).
Vydal se do Avignonu za 197. papežem Janem XXII., kterého chtěl poprosit o podporu pro misijní činnost. V italském městě Udine těžce onemocněl a zemřel, pohřben v kostele Panny Marie v Udine. V r. 1755 blahořečen 248. papežem Benediktem XIV., jeho svátek v církevním kalendáři byl 14.1.
Francesco Petrarca *20.7.1304, +1374, italský básník, humanista, filosof
hrací karty, první písemná zmínka je z roku 1376. Italské město Florencie vydalo 23. 5. vyhlášku, kterou zakazuje hru pod hrozbou přísného potrestání. Na kartách jsou zobrazeni tito králové: biblický David (list, piky), Alexandr Veliký (kříž, žalud), Julius Caesar (káry, diamant), sv. Karel I. Veliký (srdce).
Názvy barev na německých kartách se nazývají: list (zelená), žalud, kule a srdce (červená). Na francouzských kartách: piky (dýky), kříž nebo trefa (trojlístek), káry nebo diamant (kosočtverec) a srdce. Karty se začaly nejvíce používat od roku 1500.
Jan Wiclif (Wiclef, Viclef, Viklef) *1320, +1384, katolický kněz, profesor teologie v Oxfordu, anglický reformátor. Odmítal zpověď, proměňování chleba a vína v Kristovo tělo a krev. Tvrdil, že člověk je Bohem předurčen ke spáse nebo zavržení. Jeho učení se rozšířilo po Evropě a ovlivnilo mnoho teologů. V Čechách byl jeho učením ovlivněn pražský kněz Jan Hus.
Kosovo pole – 28.6.1389 podle srbského kalendáře se na svátek sv. Víta (Vidova) – Vidovdan odehrála mohutná bitva Srbských Slovanů pod vedením cara Lazara Hrebeljanoviče proti Turkům. Bitva skončila masakrem Srbů a nadvládou Turků. Padla většina srbské šlechty, ale i sultán Murad I., kterého zabil rytíř Miloš Obilič, který byl později srbskou pravoslavnou církví svatořečen.
Na místě bitvy byl vybudován památník. Kosovo pole připadlo v r. 2008 muslimským Albáncům. Tehdy bojovali po boku Srbů, za turecké nadvlády většina z nich přešla na islám. Po vyhlášení samostatnosti v únoru 2008 se začali vracet ke katolické víře, kterou tajně praktikovali doma. 28.6.2008 ustanovili vlastní parlament.
Pád Cařihradu, Konstantinopole 29.5.1453. Cařihrad, hlavní město východořímské říše dobyl sultán Mohamed II. Fatih (Dobyvatel, 1432-1481). Konstantinopol byla přejmenována na Istanbul (Konstantinopol).
Fra Angelico, malíř, opat v klášteře sv. Marka ve Florencii, *1387/1400, +18.2.1455
Osvobození Bělehradu 22.7.1456 od Turků, které vedl sultán Mohamed II.
Donatello, sochař, 1386 – 1466, v r. 1434 vytvořil první bronzovou sochu mladého Davida v životní velikosti.
Johann Gutenberg, vlastním příjmením Gensfleisch zv. Gutenberg (dobrá hora), vynálezce knihtisku. *1397/1400 Mohuč, +1468 Mohuč. Jeho hrob je nezvěstný od konce 18. století. Pocházel z bohaté patricijské rodiny. Ve znaku měli postavu poutníka se žebráckou miskou v ruce. Vyučil se zlatníkem, uměl řezat a brousit drahé kameny.
V r. 1434 opustil Mohuč a usadil se ve Štrasburku. Začal pronikat do tajů tiskařství, které chtěl zdokonalit. Chápal, že by se potom mohli knihy šířit rychleji než pracně těžko dostupné knihy opisované ručně. Při různých pokusech se zadlužil, sám navrhl a dal vyrobit tiskařský lis, pracoval s různými slitinami, to mělo vliv na jeho zdraví. V r. 1440 vynalezl knihtisk a vytiskl první knihu.
V r. 1444 přepadly oddíly hraběte z Armagnaku Štrasburk a zničily co se dalo. V roce. 1448 se vrátil do Mohuče. Byl sám, bez peněz, bez domu. Od vysněné cesty ho neodradily ani válečné události, ani samota a stáří. V tom roce vydal kalendář, protože přišel na to, jak vyrobit jednotlivá písmena a jak je poskládat.
Chyběly mu peníze, aby vybudoval tiskařskou dílnu podle svých představ. Požádal bohatého obchodníka Johanna Fusta o půjčku. V r. 1450 vybudoval tiskařskou dílnu. V r. 1454–1455 vytiskl v Mohuči latinskou Bibli, 150 exemplářů na papíru a 30 na pergamenu. V r. 1455 ho Fust zažaloval a ze špatného hospodaření s penězi, protože ve své dílně tiskl i různé formuláře a Fust se cítil být spoluvlastníkem tiskárny a tedy člověkem, který chtěl rozhodovat co se bude v „jeho“ tiskárně vydávat. Soud vyhrál Fust a připadlo mu všechno, co bylo v tiskárně při jeho vkladu.
Gutenberg chtěl obnovit tiskařskou dílnu, ale oslepl, protože celý život pracoval s jedovatými kovy. 28.10.1462 přepadl Diether z Isenburgu v noci Mohuč a se svými vojáky ji začal plenit. Přitom byla vyplněna i tiskařská dílna. Mohučský říšský kurfiřt a arcibiskup Adolf hrabě Nasavský se svou domoobranou město ubránili a Diethera zahnali.
Za tři roky v r. 1465 arcibiskup Adolf nabídl Gutenbergovi plné zaopatření pod podmínkou, že vyučí své následovníky. Z jeho dílny vycházeli tiskaři po celé Evropě. Jeho žáci odešli ještě v r. 1465 do Itálie, kde založili 1. tiskárnu mimo Německo.
Zemřel v arcibiskupském paláci v Mohuči ve věku 68/71 let. Další tiskárna byla založena v r. 1468 ve Švýcarsku, v r. 1470 v Paříži a v r. 1486 se usadili dva tiskaři v Brně.
Johann Gutenberg je neoprávněně považován za otce knihtisku, který byl vynalezen v 6. století v Číně.
Svatá říše římská národa německého - název, který se v německy mluvících oblastech používal od roku 1474. Oficiálně byl schválen na sněmu v Kolíně nad Rýnem v roce 1512.
Girolamo (Jeroným) Savonarola OP *21.9.1452 Ferrara, +23.5.1498 Florencie. Dominikánský mnich, reformátor, vědec, astronom. Původně studoval medicínu, ale studia nedokončil a v roce 1475 se stal dominikánem. V roce 1482 byl poslán do Florencie. 1487 – 1490 studoval v Brescii, Pavii a Janově rétoriku.
Ve Florencii se stal převorem kláštera a v letech 1494 – 1498 ovládl republiku Florencii a přeměnil ji na přísný stát Krista. Požadoval obnovu církve, ale pranýřoval všechny světské hodnostáře. Podpořil invazi francouzského krále Karla VIII. do Itálie. I přes přísný zákaz pokračoval ve svých fanatických kázáních a dal zničit mnoho uměleckých děl. Zavedl policii, ve které byly i děti. Ty mohly volně vstupovat, ve dne i v noci, do všech domů a podle své libovůle ničit vše špatné.
V roce 1495 přidal dodatek k modlitbě Zdrávas Maria: „Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.“ (Sancta Maria Mater Dei ora pro nobis peccatoribus nunc et in hora mortis nostrae. Amen). Tento dodatek byl schválen na Tridentském koncilu v roce 1566, kdy byl Savonarola částěčně rehabilitován.
13. 5.1497 byl exkomunikován. Spolu s ním byli postaveni před soud i jeho společníci Dominik della Pescia a Sivestr Maruffi. Všichni tři byli upáleni na hranici jako kacíři na svátek Nanebevstoupení Páně (ve čtvrtek 40 dní po Velikonocích).
Vasco de Gama doplul v r. 1498 – 1499 do Indie
Pedro Álvarez Cabral Portugalec, objevil Brazílii 1. 5.1500 a zabral nové území pro svého krále, zemi nazval San Cruz (Svatý Kříž), námořníci ji přejmenovali na Terra de Brazil = Brazílie (země žhavého uhlí, podle velkého počtu sopek)
Mayové v Panamě, jejich říše trvala v letech 600 – 1500
Kryštof Kolumbus (Christophorus Colombo, Colón), (vlastním jménem Pedro Scotto) *1451 Janov, +20.5.1506 Valladolid ve Španělsku. Italský mořeplavec.
O jeho původu je mezi vědci a badateli mnoho verzí: mohl být Korsičan, Portugalec, Katalánec, Bask, Řek, nebo pokřtěný španělský Žid. Od roku 2005 byly ve španělském Katalánsku shromážděny vzorky mužů s příjmením Colom, v Itálii byli testováni muži příjmením Colombo.
Podle dřívějších historiků byl Kryštof synem tkalce z Janova, podle nových bádání ve Španělsku byl jeho otec skotský kupec. Rodiče se přistěhovali ze Skotska a Janované jim přezdívali Scotto. Pokřtěn jménem Petr. Sloužil na lodi piráta Vincenza Colomba a později převzal jeho příjmení za své. Byl brutální tyran a chamtivý despota. I za malé provinění uděloval sadistické tresty, mezi které patřilo i vyřezávání jazyka.
V roce 1492–1493 objevitel Ameriky. 12.10.1492 uviděl pevninu. 28.10.1492 dorazil na své první cestě ke břehům amerického kontinentu a přistál u pobřeží Kuby. Domníval se, že přijel do Západní Indie a obyvatele nazval Indios-Indiány. V listopadu 1504 se vrátil ze své poslední čtvrté cesty z „východní Asie“.
Zemřel v chudobě a bídě a byl pohřben v klášteře ve Valladolid. V roce 1509 převezen do sevillské katedrály.
Podle vlastního přání chtěl být pohřben na místech, která objevil, proto jeho příbuzní převezli v roce 1536 jeho tělo na ostrov Hispaniola do San Dominga (Sv. Dominik) v Dominikánské republice. V 18. století dobyli ostrov Francouzi a Španělé převezli v r. 1795 ostatky na Kubu, odkud ho v r. 1898 převezli zpět do katedrály v Seville.
V r. 1877 byla v katedrále v San Domingu objevena schránka s nápisem: „slavný a vznešený muž, don Kryštof Kolumbus“. Dominikánci nedali v r. 2006 souhlas provést genetické testy DNA, které byly provedeny ve Španělsku a tvrdili, že to je „pravý Kolumbův hrob“. Zde může být část jeho ostatků. Hrob je hlídán čestnou stráží Dominikánské armády.
Amerigo Vespucci, *18.3.1451, +1512, otec Nostagius. Italský mořeplavec z Florencie, v portugalských službách, byl uveden omylem jako objevitel jižní Ameriky v r. 1499, v říjnu 1502 se vrátil z cesty do Kolumbovy Indie.
V r. 1503 se objevily po Evropě Amerigovy latinské dopisy s neoficiálním názvem Mundus Novus (Nový svět), kde se vypravuje o požehnané zemi, se stromy plnými plodů, kde ve vodách se hemží množství ryb, bydlí tam lidé s načervenalou tváří.
V těchto dopisech se nepíše o Indii, ani o Asii, ale o novém světadílu, svému spolužáku Pietrovi Soderinimu, vojenskému veliteli Florencie, poslal „List o ostrovech objevených na čtyřech cestách“, napsán v Lisabonu, vyšel italsky ve Florencii 4. 9.1504, později byl přeložen do latiny a brzy se šířil po Evropě. List se dostal do Francie, kde ve městě Saint Dié působil německý kartograf kanovník Martin Waldseemüller, který ho přeložil a použil, když 25. 4.1507 vydal „Úvod do kosmografie (Ptolemaiova Cosmographia = obraz světa)“, kde napsal: „Amerigem Vespuccim byl objeven i čtvrtý světadíl a protože všechny světadíly (Evropa, Afrika, Asie) byly pojmenovány podle žen, domnívám se, že by bylo jen spravedlivé nazvat tuto část světa Amerige, to je země Amerigova neboli America, po jejím objeviteli, velmi schopném muži.“
Později kanovník Waldseemüller zjistil, že Vespucci není objevitelem nového světadílu a název z dalších vydání vypustil, název byl původně používán pro jižní část kontinentu (dnes Jižní Amerika, Latinská Amerika), ale vlámský kartograf Gerhard Mercator použil tento název v r. 1538 pro celý kontinent.
Dracula (Drakula, Drákula = dračí syn). Vlad II. Dracul, valašský kníže, který bojoval s Turky. Protože bojoval jako drak dostal přezdívku Dracon (Drakon = drak).
Jeho syn Vlad III. Tepes (rumunsky = narážeč na kůl) zvaný Dracula (syn Draka, dračí syn) likvidoval své protivníky ďábelskými prostředky. Dal napíchat na kůly několik tisíc lidí. Vznikla o něm legenda, že se stal upírem a pil lidskou krev.
Na dobové dřevořezbě je výjev, kdy Drakula uspořádal u Brašova hostinu mezi kůly. Když si někdo z hostů stěžoval na zápach z mrtvol, nechal ho narazit na nejvyšší kůl, aby byl na čerstvém vzduchu. Zemřel u Bukurešti v bitvě proti Turkům v r. 1476.
Leonardo da Vinci *15.4.1452 Anchiano u Vinci, +2.5.1519 Amboise ve Francii, italský sochař, malíř, vynálezce, namaloval mnoho obrazů, nejznámější z nich je v pařížském Louvru Mona Lisa, o které bylo stále mnoho dohadů. V r. 2007 se našly poznámky z r. 1503, kde je poznamenáno, že na obraze je šlechtična Lisa del Giogondo (džogondo).
Dalším významným dílem je nástěnný obraz Poslední večeře Páně namalovaný v letech 1495–1497 v refektáři kláštera Sancta Maria della Gratia v Miláně. V r. 1587 označen jako polozničený, později byly pod obrazem zvětšeny dveře a tím došlo k odbourání Kristových nohou. Obraz začal být známý v tehdejší Evropě a proto ho začali zahalovat oponou, která byla rozhrnována před vzácnými návštěvami, závěs otíral barvu a držel vlhkost. V r. 1726 byl obraz opraven, za napoleonských válek si vojáci z obrazu udělali terč a z refektáře udělali konírnu. Refektář v r. 1943 zbořila bomba, stěna z obrazem zůstala stát. Refektář byl po válce znovu vybudován a freska Poslední večeře Páně byla opravena.
Leonardo zachytil na obraze chvíli, kdy Kristus říká apoštolům: „Jeden z vás mě zradí.“ Seskupil dvanáct apoštolů do čtyř trojic (zleva doprava):
1) Bartoloměj (Nathanael), Jakub Menší (Mladší, Alfeův) a Ondřej.
2) Jidáš, Petr a Jan.
Uprostřed Ježíš. V pozadí jsou tři okna, nad prostředním z nich je oblouk, který symbolizuje svatozář. V oblouku je zašifrováno datum konce světa 1.11.4.06 (1.11.4006). Toto datum objevila 22.3.2010 italská vědkyně Sabrina Sforzová Galitziová.
3) Tomáš (zv. Blíženec), Jakub Větší (Starší, Zebedeův) a Filip.
4) Matouš (Levi), Juda Tadeáš a Šimon Kananejský.
U Jidáše namaloval Leonardo převrhnutou slánku (symbol neštěstí) a jeho tvář není vidět celá.
Bartoloměj se opírá rukama o stůl, Jakub Mladší se dívá na Ježíše, Ondřej nastavuje dlaně před sebe. Tomáš zvedá varovně ukazováček pravé ruky, Jakub Starší roztáhl ruce a za ním se naklání dopředu Filip. Matouš ukazuje na Krista, ale obrací se na Judu a Šimona, který natahuje před sebe ruce. Vedle Petra, který ukazuje na Ježíše, sedí Jidáš, ten drží váček s penězi. Jan poslouchá Petra.
Podle legendy maloval obraz šest let a první postavou byl Ježíš, po šesti letech mu chyběl pouze Jidáš. Leonardo se vypravil do věznice a tam našel vězně, který odpovídal jeho představě. Když dokončil postavu na obraze, zeptal se ho vězeň, zda ho poznává. Leonardo odpověděl, že ho nikdy neviděl a vězeň mu řekl: „Vždyť podle mne jste před šesti lety maloval Krista“ (podle jiné verze maloval apoštola Jana).
Malíř Leonardo přijal pozvání francouzského krále Františka I. z Valois. Působil v letech 1516–1519 ve městě Amboise (nedaleko Tours ve střední Francii). Zde zemřel a je pohřben na zámku Cloux u Amboise.
Rafael Santi *1483 Urbino, +6.4.1520, malíř, 1504 se přestěhoval do Florencie, roku 1508 ho povolal papež Julius II. do Říma, kde maloval fresky v papežském paláci, 1514 se stal hlavním architektem svatopetrské basiliky, je autorem mnoha olejomaleb, nejznámější z nich je Sixtinská Madona, pohřben v chrámu Panny Marie a všech svatých (Pantheon) v Římě.
Fernando Magalhaes (Ferdando, Ferdinand Magaléš) 1480–1521, portugalský mořeplavec, v r. 1519 objevil Filipíny. 1.11.1520 objevil průliv na jižním cípu Jižní Ameriky, který dostal jeho jméno. Byla to první výprava v historii lidstva cesty kolem světa. O 5 měsíců později zahynul na Filipínách.
Hernando Cortes (Cortés, Cortez) ze Španělska porazil v r. 1521 Aztéky v Mexiku a zničil jejich říši, ta vznikla v r. 1300.
Nicolo Machiavelli *3.5.1469 Florencie, +27.6.1527 Florencie. Stal se advokátem a v r. 1498 se stal sekretářem Florentské republiky. Byl vysílán do cizina a zapisoval si zákony těchto zemí. V r. 1512 přišel o místo, když se pány města stali Medicejští. Byl zajat a uvězněn.
Na rok byl vyhoštěn a odešel na venkovský statek. Zde napsal jeho nejslavnější dílo Vladař. Popisuje jak: „lid potřebuje silného vladaře, protože si není schopen vládnout sám. Schopný panovník v nejnutnějším případě sáhne i k nelegálním prostředkům, aby dospěl k důležitým politickým cílům.“ V r. 1527 byla obnovena republika a on toužil se opět stát sekretářem. Onemocněl a v horečkách zemřel.
Albrecht Dűrer 1471–1528, malíř
Ulrich Zwingli (Zvingli, Cvingli) *1484, +1531 (zemřel v bitvě u Kappelu), katolický kněz v Curychu (Švýcarsko), byl proti obrazům, sochám, křížům, mariánskému kultu a celibátu, odstranil roucha a hudbu v kostele, o eucharistii tvrdil, že Ježíš – toto (chléb) je znamení mého těla, kalich značí jeho krev
Buenos Aires založeno 2.2.1536, španělským dobyvatelem Pedrem de Mendozou, jako osada Puerto de Santa Maria del Buen Aire (dítě z Panny Marie v dobrém ovzduší, v dobrém vzduchu)
Desiderius Erasmus (Rotterdamský) *28.10.1465/6, +12.7.1536, nizozemský (holandský) humanista, filosof, teolog, reformátor.
Inkové v Chile. Říše existovala v letech 1100 – 1540.
Fernando Cortéz (Ferdinand, Hernan Kortéz) +2.12.1547, španělský dobyvatel (conquistador), pohřben v chrámu Ježíše Nazaretského v Mexiku, v r. 1823 se jeho ostatky ztratily.
Michelangelo Buonarroti *6.3.1475 Capresa v Toskánsku, +18.2.1564 Florencie. Celým jménem Michelangelo di Ludovico di Lionardo di Buonarroti Simoni (Michael Anděl od Ludvíka od Leonarda Buonarrotiho Šimona). Druhý z pěti synů.
Otec Ludvík Leonard (Lodovico di Leonardo), matka Františka (Francesca di Neri di Miniato del Sera). Rodiče se přestěhovali do Florencie, kde Michlangelo studoval na medicejské akademii. Renesanční sochař a malíř.
Pro velechrám sv. Petra ve Vatikánu (Řím) ve svých 23 letech vytesal dílo Pieta (Panna Maria s mrtvým Ježíšem na klíně) 1498–1500. Jednoho dne večer zůstal schován v chrámu sv. Petra a počkal až byl zamčen. Pak rozsvítil svíčky a modlil se před Pietou. Pak začal opatrně tesat dlátkem na stuhu přes plášť Panny Marie:„Michael Angelus Buonarrotus Florent faciebat.“ (Michael Anděl Buonarroti Florenťan vytvořil). Poprvé a naposled podepsal své dílo. Jeho jméno je trvale u Matky Boží.
Ve Florencii vytvořil 13.9.1501–24.1.1504 sochu mladého Davida. Židovský král David žil 1010–973 př.Kr. Zakázku na vytesání sochy prosadil vojenský velitel Florencie Pietro Soderini (spolužák Ameriga Vespucciho), socha je vysoká 4,10 metru (4,34 s podstavcem). Smlouva podepsána 16. 8.1501. Socha byla umístěna na podstavec 8.6.1504. Na radu astrologa slavnostně odhalena 8.9.1504. Váží 18 tun. Socha původně stála na náměstí (Piazza della Signoria) před Starou radnicí (Starý palác–Palazzo Vecchio) ve Florencii. V roce 1873 byla socha Davida přestěhována do florentské Akademie. Na její místo byla umístěna kopie v roce 1910. Michelangelo ho vytesal z mramorového bloku, který ležel nevyužitý 40 let. Původní zakázku na sochu Davida dostal sochař Augustin (Agostino) di Duccio v roce 1464. Ten mramor poškodil a nechal pohozený za ohradou. V roce 1526 při pouličních bojích byla poškozena pravá ruka sochy a v roce 1991 útočník poškodil kladivem prsty originálu.
Dalším dílem jsou malby Stvoření ve vatikánské Sixtinské kapli 1508–1511 (strop) a na čelní stěně malba Poslední soud 1536–1541.
V letech 1514-1516 vytvořil sochu Mojžíše na náhrobek papeže Julia II. Náhrobek měl být umístěn ve velechrámu sv. Petra ve Vatikánu, kde je papež Julius II. pohřben. Michelangelo zhotovil 6 soch z navrhovaných 40. Do basiliky sv. Petra v okovech (San Pietro in Vincoli) byl náhrobek umístěn v roce 1545.
Od r. 1546 byl Michelangelo ředitelem stavby velechrámu sv. Petra ve Vatikánu. Poslední roky pracoval pro rodinu Medicejských ve Florencii. Celý život se řídil svým heslem: „Dokonalost spočívá v maličkostech, dokonalost však není maličkost.“ Zemřel ve věku 89 let. Pohřben v katedrále Panny Marie v květech (Sancta Maria in Flore) ve Florencii.
Jan Kalvín (Jean Cauvin) * 10. 7.1509, + 27. 5.1564, francouzský církevní reformátor ve Švýcarsku (podle něho pojmenovaná reformovaná církev kalvinistů), r. 1534 opustil Paříž a usadil se v Basileji (Švýcarsko), vydal knihu Základy křesťanství (učení církevních otců, Zwingliho a Lutera).
Učil o predestinaci (předurčení), r.1536 přišel do Ženevy, kde v městské radě prosadil nové předpisy a tresty, nechal popravovat odpůrce protestantského náboženství, nařizoval hygienu a ženské účesy, tvrdě potíral zábavy a slavení svátků, provinilce krutě mučil až k smrti a upaloval na hranicích.
Odtrhl se od katolické církve a byl i proti učení Martina Luthera. Ve střední Evropě se kalvinismus uchytil v Maďarsku, hlavně v Budíně (Buda, Budapešť).
Michael Nostradamus 1503 – 1566, vlastním jménem Michael de Notre Dame. Lékař, astrolog. Napsal své vize o budoucnosti, které jsou považována pravá „proroctví“.
Bartolomějská noc, na svátek sv. Bartoloměje 23. 8., v noci na 24. 8.1572 dala Kateřina Medicejská (* 13. 4.1519) povraždit 2000 protestantských hugenotů (igenoti).
227. papež Řehoř XIII. (latinsky Gregorius) vydal 24. 2.1582 bulu Inter gravissimas (mezi obtíže), která nařizovala opravu juliánského kalendáře, tak, že po 4.10. bude 15.10.1582, kalendář byl nazván gregoriánský a v tom roce ho přijala Itálie, Španělsko, Portugalsko a Polsko. Francie v prosinci, německé katolické státy r. 1583, v Čechách vyhlásil císař Rudolf II. (1576–1611) přijetí nového kalendáře v listopadu 1583, kdy po 6.1.1584 následoval 17.leden, na Moravě nabyl nový kalendář platnost od října 1584.
Německé protestantské státy, Dánsko a kalvínské Švýcarsko přijaly kalendář v r. 1700, Anglie a Švédsko 1752, šintoistické Japonsko (křesťanští misionáři) 1872, pravoslavné Bulharsko 1916, Sovětský svaz–Rusko 1918, Řecko 1924 (kdy byl rozdíl 13 dní), Turecko a Egypt 1927, Čína 1949.
Juliánský kalendář používá pravoslavná a částečně řeckokatolická církev.
Tizian 1497 – 1576, malíř
tužka byla vynalezena v r. 1585
Francis Drake (Drejk) 1540 – 1596, anglický admirál a bukanýr, v letech 1577 – 1580 objevil západní pobřeží severní a jižní Ameriky
Wiliam Barents, 1594 – 1596 objevil moře nad Finskem a Ruskem, pojmenováno podle něho
párátko ze dřeva znali už staří Římané, v r. 1600 tento vynález přivezla z Itálie do Anglie Marie Medicejská, manželka krále Jindřicha IV., v 18. století si bohatí nechali párátka vyrábět ze zlata a stříbra, chudí používali dřevěné štěpiny, párátka sloužila i k nabírání jídla, to se zachovalo při nabírání takzvaných jednohubek
sochy na Velikonočním ostrově vznikaly v letech 1000 – 1600, jsou vysoké až 12 metrů
Giordano (Džordáno) Bruno * 1548 v Nole u Neapole v Itálii. + 17. 2.1600. Astronom, filosof, mnich. Pobýval krátce i v Praze, upálen jako kacíř. Učil, že středem vesmíru není Země ani Slunce.
El Greco (Řek – Grék), vl. jménem Domenokos Theotokopulos (Domenikos, Dominik Teotokopulos) z Kréty, 1548 – 1614, malíř
Miguel de Cervantes Saavedra * 1547, + 1616, španělský spisovatel, jeho nejznámější dílo je kniha Důmyslný rytíř don Quijote (kichot) de la Mancha (manča)
Cornelius Jansen * 1585, + 28.10.1638, katolický teolog, lovaňský profesor teologie, podle něho směr zvaný jansenismus, názorově se přibližoval ke kalvinismu, jansenisté odmítali výzdobu kostelů, učili, že člověk je určen ke spáse podle úspěchu v činnosti, v případě neúspěchu je zavržen
Petr Pavel Rubens * 28. 6.1577, + 30. 5.1640, barokní vlámský malíř, žil v Kolíně n. R., kde zemřel a je pohřben jeho otec.
paruka vynalezena v r. 1640
Galileo Galilei, matematik, fyzik a astronom, * 18.(15.)2.1564 Pisa, +8.1.1642 Arcetri u Florencie. Pohřben v katedrále ve Florencii (někde bývá uveden kostel Svatého Kříže – Sant Croce).
Studoval řečtinu a latinu v klášteře Vallombros, medicínu, matematiku a fyziku vystudoval na universitě v Pise, kde dostal v r. 1589 místo na katedře matematiky. V r. 1610 se stal ve Florencii matematikem toskánského vévody Cosima II.
Ze 6. na 7. 1.1610 objevil 4 Jupiterovy měsíce (během 360 let bylo objeveno dalších 12). Dopisoval si s Janem Keplerem. 22. 6.1633 byl v 69 letech obviněn z toho, že učil názor Mikuláše Koperníka o oběhu Země kolem Slunce. Toto učení bylo v té době považováno za kačířství, před soudem odvolal.
31.10.1992 byl na Papežské akademii věd rehabilitován papežem Janem Pavlem II., jako neprávem odsouzený a jeho rozsudek byl zrušen.
Armand Jean du Plessis kardinál de Richelieu (Heřman Jan z Plessis z Rišelijé), * 9. 9.1585, + 4.12.1642 Paříž (Francie). Šlechtic, státník, kněz. Ve 22 letech byl vysvěcen na biskupa. Snažil se převzít kontrolu nad vládou mladého Ludvíka XIII. 14 měsíců dobýval pevnost La Rochelle.
Je známý z románu Alexandra Dumase staršího Tři mušketýři.
mušketýři z románu Alexandra Dumase staršího (1802-1870): Athos, Porthos, Aramis a d´Artagnan z Gaskoňska. Velitelem mušketýrů byl hrabě de Tréville. Heslo: Jeden za všechny, všichni za jednoho", bylo opravdu heslem setniny mušketýrů.
Podle románu dobyli 28.10.1628 pod vedením velitele de Trévilla pevnost La Rochelle. D´Artagnanovi bylo v době dobytí pevnosti 17 let a dobývání se nezúčastnil.
Charles Ogier de Batz-Castelmore hrabě d´Artagnan (*1611 Lupiac, Francie. Dnes departement Gers, +25.6.1673 Maastricht, Nizozemí), chudý šlechtic z Gaskoňska, velitel mušketýrů.
Otec Bernard de Batz Castelmora (+14.5.1610) byl obchodníkem se suknem, povýšen do šlechtického stavu. Později se stal velitelem mušketýrů (osobní stráže) krále Jindřicha IV. (1553-1610). Oženil se v roce 1608 s bohatou šlechtičnou Františkou de Montesqiuiou, dcerou d´Artagnana. Bernard byl zabit při obraně krále.
V rodině bylo 8 dětí. Charles byl 4 syn. Ten byl předlohou A. Dumasovi pro mušketýra d´Artagnana.
Charles přijal příjmení své matky, v roce 1632 odešel do Paříže, kde se stal mušketýrem na přímluvu strýce Henriho de Montesqiuiou nebo jeho přítele poručíka hraběte de Tréville.
Kardinál Richelieu zemřel 1642. V roce 1646 se d´Artagnan stal agentem ve službách kardinála Mazarina. Jako odměnu za dobré služby mu kardinál přivedl bohatou, ale ošklivou vdovu. Jeho přítel Aramis ji řekl, že d´Artagnan je sukničkář a není šlechtic. Vdova tomu uvěřila a d´Artagnana sama odmítla. Ten se jako chudý šlechtic nechal vydržovat milenkami. V roce 1657 obnovil kardinál Mazarin královskou setninu mušketýrů a d´Artagnan byl jmenován velitelem.
V roce 1659 se oženil s bohatou nevěstou vdovou po panu Jeanu Elenorovi de Damasovi Annou Charlottou de Chanlecy ze Sainte de Croix (+1683). Spolu měli dva syny: Louis de Batz-Castelmore hrabě d´Artagnan st. (1660-1709) a Louis de Batz-Castelmore hrabě d´Artagnan ml. (1660-1714).
Od roku 1667 byl Charles d´Artagnan byl guvernérem v nizozemském Lille. V roce 1672 vypukla válka mezi Francií a Holandskem. Mušketýři šli do první linie. Při obléhání Maastrichtu 25.6.1673 vyběhli mušketýři a 250 vojáků do útoku. U hradeb města zahynulo 120 vojáků se svým velitelem Charlesem d´Artagnanem, který byl střelen do krku. Pohřben v kostele ve Wolderu u Maastrichtu.
Armand ze Sillegue, Athosu a Autevielle (1615-1643), bratranec Aramise a Porthose. Všichni tři vstoupili do setniny v roce 1640. Velitelem byl jejich strýc poručík hrabě de Tréville.
18.12.1643 šel Armand Athos na břeh Sieny k souboji s kardinálovým gardistou Jacquesem de Biscaratem. Rybáři uslyšeli rány, třeskot čepelí a výkřik. Doběhli na břeh a našli těžce raněného mušketýra. Donesli ho na faru u sv. Sulpice, kde se o něho postarala španělská hospodyně Marie.
21.12.1643 Athos ve věku 28 let zemřel.
Isaac de Porthau de Camptort de Campagne de Castetbon (1617-1712), bratranec Aramise a Athose. Pocházel z Béarnu u Champagne. Vstoupil do armády a za dva roky se stal mušketýrem. Po rozpuštění setniny v roce 1646 sloužil v armádě.
V roce 1654 mu zemřel otec Isaac, který byl poslancem za Béarn a Isaac toto místo zdědil.
Porthos zemřel ve věku 95 let na mozkovou mrtvici. Pohřben na hřbitově u kaple svaté Svátosti ve sv. Martinu (Chapelle du Saint Sacrament v Saint Martin).
Dumas ho popsal jako tlouštíka, který se rád najedl. V této postavě popsal spisovatel sám sebe.
Jindřich d´Aramitz (1620-1655/1674), bratranec Athose a Porthose. Jeho otec Charles jmenován králem za abbého (dědičného majitele opatství) a byl vynikajícím šermířem a s králem Ludvíkem XIII. založil setninu královských mušketýrů.
Po smrti svého otce abbého Pierra d´Aramitz převzal Charles rodinné opatství v Béarnu a stal se hugenotským pastorem. Byl nadšen, když byl jeho syn Jindřich (Henri) přijat v roce 1640 k mušketýrům.
Charles zemřel v roce 1648 a Jindřich se stal opatem v Béarnu a protestantským pastorem. Oženil se v roce 1650 s katoličkou Jeanne de Bearn-Bonnasse a měli dceru a dva syny: Clément a Amant. Byl zabit ve zpovědnici žárlivým manželem po zpovědi jedné farnice. Zemřel ve věku 35/54 let.
královské mušketýry založil v roce 1622 král Ludvík XIII. (1601-1643) jako královskou jednotku na svoji ochranu. Celá jednotka byla setnina (100 vojáků) z nejlepších vojáků kavalerie. Jejich výzbroj se skládala z muškety (dlouhá puška) a kordu. Mimo pláště si mušketýři museli koně, výzbroj a výstroj pořídit na vlastní náklady.
Do setniny mohl vstoupit pouze šlechtic po dvou letech vojenské služby. Denně 6 hodin trénovali střelbu a šerm. Za několik měsíců si podobnou ochrannou gardu založil kardinál Richelieu. Obě gardy měly mezi sebou velké napětí.
Setninu mušketýrů zrušil kardinál Mazarin v roce 1646, obnovil ji v roce 1657 a jejím velitelem jmenoval Charlese d´Artagnana.
Jean Mazarin, *14.7.1602 Pescina u Neapole, +9.3.1661 Vincennes, Francie. Na doporučení kardinála de Richelieu (Rišelijé) byl v roce 1641 jmenován kardinálem, i když nebyl duchovní osoba.
Milenec regentky Anny, matky krále Ludvíka XIV. (1638-1715) a od r. 1649 její spoluvládce, rádce mladého Ludvíka XIV. „Krále Slunce“.
Po smrti Mazarina 22 letý Ludvík prohlásil, že přebírá veškerou moc ve Francii, a už bez kardinálova dozoru pustil uzdu prostopášnosti
Ludvík XIV. *5.9.1638. Popravoval hugenoty tak krutě, že mu 241. papež bl. Inocenc XI. poslal dopis, že se lidé do kostela mají vodit a ne vláčet.
Cyrano z Bergeracu (beržerak) + 28. 7.1655, francouzský spisovatel, známý velkým nosem. Autor vědecko-fantastického románu Cesta na Měsíc. Zemřel na následky zranění padajícího trámu.
Blaise (Blažej) Pascal * 19. 6.1623, + 19. 8.1662, matematik, filosof, učil, že jen Bůh Stvořitel zná tajemství lidského života, Boha a dobro je možné poznat pouze srdcem, ne rozumem, krátce před smrtí odešel do kláštera, kde zemřel
Rembrandt Harmenszoon (Harmensz) van Rijn * 15. 7.1606 Leyden, + 4.10.1669, vlámský (holandský, nizozemský) malíř, syn zámožného měšťana a mlynáře Hermana (Rembrant, Hermanův syn od Rýna), jeho mlýn stál na břehu Rýna a tak se označení van Rijn stalo rodinným příjmením, mletí obilí bylo výnosným podnikáním a rodina se domohla velkého majetku a peněz, dva nejstarší bratři převzali otcovo řemeslo, narodil se jako deváté z deseti dětí, měl určenou studijní dráhu, od sedmi let chodil do latinské školy, četl Bibli latinsky i řecky, ve 14 letech začal studovat na Leydenské universitě (protestantská vysoká škola, založena 1575), přerušil studia a stal se žákem místního malíře Jacoba van Swanenburgha, v Amsterodamu se učil u malíře historických a biblických témat Pietra Lastmana, po půl roce si doma otevřel vlastní ateliér a najal první žáky, byl fascinován stářím a jeho první díla byly obrazy: Tobiáš a Anna (1626), prorok Jeremiáš truchlící nad Jeruzalémem (1630), prorokyně Anna (1631), ve 25 letech se odstěhoval do Amsterodamu, kde bydlel u obchodníka s obrazy Hendricka Uylenburgha, jeho neteř Saskii si vzal za manželku, s ní měl 4 děti, zemřela, když syn Titus měl 9 měsíců, k dětem najal chůvu Hendrickji (+ 1663), s kterou nebyl oddán, spolu měli dceru Kornélii (Cornelia), v r. 1639 zakoupil na splátky v bohaté čtvrti dům za 13.000 guldenů, díky této koupi se však zadlužil a rodina zchudla, později se museli odstěhovat, pronajal si dům v ulici pro střední třídu, kde žil až do své smrti. Návrat ztraceného syna byl poslední obraz, který maloval 3 roky (1666 – 1669). Trpěl srdcovými záchvaty. Při malování obrazu Tragédie zničeného života byl nucen si odpočinout. Lehl si a usnul. Jeho dcera Kornélie viděla, že otec spí. Druhý den ráno zjistila, že zemřel. Pohřben na hřbitově ve Westerkerku, stejně jako jeho manželka Saskie a syn Titus, jejich hroby byly pouze pronajaté, proto je nebylo možné později identifikovat.
Molière (vlastním jménem Jean Batist – Jan Křtitel Molier/Moliér) * 15. 1. 1622, + 1673, francouzský spisovatel (Lakomec /Harpagon/, Tartuffe, Zdravý nemocný), dramatik a herec. Zemřel na chrlení krve na jevišti ve své hře Zdravý nemocný.
Gianlorenzo Bernini * 1598, + 1680, sochař, malíř, architekt, básník, ve svatopetrském velechrámu postavil nad hrobem sv. Petra 29 metrů vysoký bronzový baldachýn, na svatopetrském náměstí postavil elipsovou kolonádu jako otevřenou Boží náruč.
Bartoloměj Murio (Murilo, Murillo) * 1. 1.1618 (pokřtěn), + 3. 4.1682, vl. jm. Bartoloměj Estéban, nové příjmení používal po své prababičce, malíř, měl 5 dětí, po smrti manželky se odstěhoval s dětmi do kláštera kapucínů, pro které pracoval. Zemřel při sestupování z lešení, smekl se a pádem na dlažbu se zabil.
porážka Turků u Vídně, 14.7.1683 přitáhla turecká vojska pod vedením Kara Mustafy k Vídni a oblehla ji, pokud by se Vídeň podařilo Turkům dobýt, rozšířili by islám po celé Evropě, křesťané s prosbou o pomoc vzývali jméno Panny Marie. 12.9.1683 vítězství křesťanských vojsk nad Turky u Vídně vedených polským králem Janem Soběským (Sobieski) a princem Evženem Savojským.
Obranu Vídně řídili Arnošt Rüdiger hrabě ze Starhembergu a Zdeněk Kaplíř ze Sulevic (český šlechtic). Na památku tohoto vítězství ustanovil 241. papež bl. Inocenc XI. svátek Jména Panny Marie (festum Nominis beatae Mariae Virginis).
Isaac Newton (Izák Njútn, ňutn) * 4. 1.1643, + 31. 3.1727, britský matematik
Daniel Defoe 1660, + 24. 4.1731, spisovatel knihy Robinson Crusoe v r. 1719.
Robinson Crusoe (Krusó) byl ve skutečnosti námořník Alexander Selkirk, který ztroskotal na ostrově v Tichém oceánu západně od Chile
Gabriel Daniel Fahrenheit (Farnhajt), * 24. 5.1686, + 15. 9.1736, německý fyzik, vynálezce rtuťového teploměru
Andres Celsius, + 25. 4. 1744 švédský fyzik, vynálezce rtuťového teploměru
Jonathan Swift * 1667, + 19.10.1745, anglický básník, prozaik, anglikánský kněz, autor knihy Gulliverovy cesty. Zemřel duševně nemocný.
Johann Sebastian Bach * 21. 3.1685, + 28. 7. 1750, německý skladatel, klavírista, autor 250 skladeb. Kantor na škole sv. Tomáše v Lipsku. Ze dvou manželství měl 20 dětí. Později oslepl. Jeho hrob byl objeven až v roce 1894, protože nebyl označen. 80 let po jeho smrti začaly být jeho skladby uznávány. Jako první byly předvedeny Matoušovy pašije.
Georg Friedrich Händel (Hendl) * 23. 2.1685 Halle, + 14. 4.1759 Londýn. Otec hudebně nadaný ranhojič (lékař). Německý hudební skladatel. Italskou barokní operu dovedl k vrcholu, největší postava barokní hudby. Ke konci života oslepl.
kolečkové brusle, od r. 1760 v Belgii, 1823 brusle s kolečky, 1863 čtyři kolečka, 1870 velká kočárková kola
1. apríl (duben) jako žertovný den se slaví od r. 1767
Jean Jacques Rousseau (žán žak rusó, ruso), * 28. 6.1712 Ženeva, + 2. 7.1778, francouzský filosof, volnomyšlenkář, ateista, tvrdil, že „Příroda je bůh“, oženil se s Terezou, nevzdělanou pokojskou a služkou z hotelu, s ní měl pět dětí, které ihned po narození byly dávány do nalezince, trpěl oidipovským komplexem (svou matku měl jako partnerku), později vyhledával starší partnerky, patřil mezi příznivce markýze de Sade (sadomasochismus), procestoval Francii, Švýcarsko, Itálii, Velkou Británii a Německo, před svou smrtí hodnotil svůj zničený život a řekl větu, kterou nechal zapsat do své poslední vůle: „zachovej svou duši tak, aby věděla, že Bůh je, pak nebudeš o Něm pochybovat.“
Voltaire (Voltér, Volter) * 21.11.1694, + 30. 5.1778, křestními jmény Francois Maria Arouet (František Maria Arue), pocházel z římskokatolické rodiny, studoval na jezuitských školách, jako chlapci mu zemřela matka, otec odešel v jeho 10 letech, na svém panství dal postavit kostel s nápisem „Deo erexit Voltaire“ = Bohu postevil Voltér, spisovatel, filosof, propagátor ateismu (bezbožství), svým přátelům říkal: „ je dobře, že někteří lidé věří v Boha, člověk ví, že neudělají nic špatného. Já sám mám sluhu křesťana a vím, že mě neokrade.“ Na smrtelné posteli si nechal zavolat kněze a prosil Boha o pomoc. Po jeho smrti se z jeho domu stal Dům Bible (vysílání ČRo 19.4.2005)
Carl von Linné, * 23. 5.1707 Švédsko, + 1778, syn a vnuk evangelického pastora, měl 4 dcery, byl velice zbožný
James Cook (Džejms Kuk) * 27.10.1728 – 1779, anglický mořeplavec, v letech 1768 – 1780 objevil Nový Zéland
Denis Diderot (Dydero, Dydro) 1713 – 1784, francouzský filosof, spisovatel, prohlašoval se za ateistu, ale na smrtelné posteli si nechal zavolat kněze, vyzpovídal se a přijal svátosti.
Dobytí Bastily 14. 7.1789. Lidé v Evropě se dožadovali více práv. Francie bankrotovala a obyvatelé Paříže se vydali proti symbolu útlaku pevnosti a vězení Bastila. Po pěti hodinách padla do rukou vzbouřenců. Začala Francouzská revoluce.
Luigi Galvani * 9. 9.1737 – 1798, italský lékař a přírodovědec, udělal v r. 1789 pokus, kdy do žabího stehýnka pustil proudící (galvanickou) elektřinu, při vykopávkách u Bagdádu v r. 1940 byl nalezen přístroj, který mohl být galvanickým článkem, tento přístroj (hliněná nádoba, měděný válec a železná tyč) Parthové (íránští kočovníci ve 3. století př. Kr.) používali k pokovování a pozlacování šperků, Parthská říše se rozkládala mezi Kaspickým mořem a Perským zálivem od r. 250 př. Kr.
Joseph-Michel a Jacques-Étienne Montgolfier (Josef Michal a Jakub Étien), na nádvoří rodinné papírny ve Vidalonu zkoušeli 11 roků bratři Montgolfierové plnit vodní párou, kouřem a vodíkem papírové a taftové sáčky, v listopadu 1782 udělali pokus s horkým vzduchem, po několika pokusech 5. 6.1783 představili na veřejnosti nad městem Annonay let balónu na 10 minut
Johann Christopher Wolfgang Amadeus Mozart (Jan Kryštof Volfgang/vlčí chůze Bohumil/Milan) * 27. 1.1756 Salzburk (Solnohrad) v Rakousku, + 5.12.1791 Vídeň. Otec Leopold (+ 28. 5.1787) zde působil jako hudebník na arcibiskupském dvoře. Pocházel ze 7 dětí, dospělosti se dožila o 4 roky starší sestra Marie Anna. Rakouský hudební skladatel, v r. 1761 složil 1. skladbu Menuet. V r. 1764 hrál ve Versailles pro francouzského krále Ludvíka XV. a v Buckinghamském paláci v Londýně pro krále Jiřího III. V roce 1770 ve 14 letech sám řídil v Miláně provedení své opery Mitridate. V r. 1781 odešel ze Salcburku do Vídně, kde se setkal s italským umělcem Antoniem Salierim (1750 – 1825). O něm se později říkalo, že Mozarta otrávil. Neexistují žádné důkazy.
Zájem o něho začal upadat, proto se usadil ve Vídni, kde se seznámil se svou budoucí ženou. 4. 8.1782 se oženil s Konstanciíí Weberovou, s kterou měl 7 dětí. Pouze dvě se dožily dospělosti. Do společenského povědomí se dostal svými dalšími skladbami: Figarova svatba (1786), Don Giovanni (1787) a Kouzelná flétna (1791). V letech 1787 – 1791 navštívil v Praze své přátele manžele Josefínu a Františka Xavera Duška, kteří bydleli ve vile Bertramka, kde napsal část opery Don Giovanni. 17. 1.1787 měl v Praze obrovský úspěch po uvedení Figarovy svatby. Napsal 626 skladeb, posledním dílem je nedokončené Rekviem. Žil velice nevázaným životem, prohrával v kartách spousty peněz, měl dluhy a nestaral se o svoji rodinu. Na konci života byl tak zadlužen, že jeho žena Konstance odmítla dědictví (splátky dluhů). Měl těžce nemocné plíce, játra a ledviny. Zemřel ve věku 35 let hodinu po půlnoci a byl pohřben ve Vídni v hrobě pro chudé.
Jeanne Antoinette Poisson de Pompadour – Madame de Pompadour * 29.12.1721, francouzská šlechtična, v letech 1745 – 1764 milenka krále Ludvíka XV., založila porcelánku v Sevres, finančně podporovala Voltaire.
Rosettská deska. Nalezena 15. 7.1799 ve městě Rosetta, dnes Ar-Rašíd u Alexandrie v Egyptě. Je na ní zapsán text ve třech shodných verzích: hieroglyfy, démotické písmo a řečtina. Díky řeckému textu se podařilo rozluštit hieroglyfy.
Horatio Nelson * 1758, + 21.10.1805, anglický admirál. Ve svých 12 letech cestoval se strýcem na Falklandy, v 15 se stal námořníkem a ve 21 letch velitelem lodi. Manželka Fanny, byl na ni velice krutý. Měl 2 nemanželské děti. V r. 1793 v bitvě proti Francouzům ztratil oko. Byl povýšen na admirála. U Trafalgaru vyhrál 21.10.1805 námořní bitvu proti francouzsko – španělské flotile, zabránil Napoleonovi v invazi do Velké Británie, postřelen na začátku bitvy francouzským střelcem, vyslechl zprávu a vítězství a několik hodin po bitvě zemřel. Pohřben v londýnské katedrále sv. apoštola Pavla.
Friedrich Schiller * 1759, + 1805, básník, spisovatel (báseň Óda na radost zhudebněná Ludwigem van Beethovenem), napsal drama Loupežníci, při psaní tohoto dramatu se inspiroval procházkami ve Stálkovském lese u jihočeských Slavonic, kde v té době okrádal loupežník Grasel (grazl)
bitva u Slavkova zvaná bitva tří císařů, 2.12.1805 zvítězil Napoleon I. Bonaparte nad rakouským císařem Františkem I. (II.) a ruským carem Alexandrem I. (28 let), ti se dohodli na noclehu v Žarošicích, že uzavřou s Napoleonem separátní mír, Rusů padlo 24 000, Rakušanů 1912 a 476 zajatých, Francouzů 1389 padlých, 7260 raněných a 532 zajatých, 4.12.1805 se sešel císař František II. a císař Napoleon u Spáleného mlýna a domluvili se na podepsání smlouvy o míru, 6.12. došlo ve slavkovském zámku k vyhlášení příměří maršálem Louisem Alexandrem Berthierem a Janem Josefem knížetem z Liechtenštejna, jednání začalo v Brně a po vypuknutí epidemie přeneseno do Bratislavy (Prešpurku), kde 26.12.1805 byl po bitvě u Slavkova v Primaciálním paláci, uzavřen mír mezi Rakouskem (František I.) a Francií (Napoleon I.), obsahem smlouvy bylo odstoupení Benátek, Istrie a Dalmácie, povýšení kurfiřství bavorského a wűrttemberského na království, Bádensko na velkovévodství, Rakousko ztratilo 3 000 000 obyvatel a 63 000 km² území, jedinou porážkou pro Francii zůstala námořní bitva u Trafalgaru 21.10.1805, o které se Napoleon dozvěděl ve Znojmě, 1. 8.1806 přijal říšský sněm v Řezně nótu o zrušení Svaté říše římské a vytvoření německého Rýnského spolku, 20.11.1815 podepsán v Paříži tzv. druhý pařížský mír
Rýnský spolek, 16 německých států se v Paříži spojilo 12. 7.1806, aby nahradily rozpuštěnou Svatou říši římskou, spolek se rozpadl 1813
Charles James Fox * 1749, + 13. 9.1806, první britský ministr zahraničí
Alphonse Francois de Sade * 1740, + 1814, francouzský markýz, jako důstojník královské gardy navštěvuje nevěstince a tam dochází k deformaci jeho vztahu, v r. 1763 se oženil, za 5 měsíců zneužil bitím a poutáním dvacetiletou dělnici, byl odsouzen do vězení se zákazem pobytu v Paříži, během několika let takto zneužiíval dívky i vdané ženy, které při tom i zraňoval, některé zemřely, byl odsouzen k trestu smrti, uprchl do Itálie, na základě udání vlastní rodiny uvězněn v Bastile, kde píše romány s tímto tématem, od r. 1805 až do své smrti byl zavřen v blázinci, mezi jeho obdivovatele patřil volnomyšlenkářský filosof Jean Jacques Rousseau, (sadomasochismus)
Johann Georg Grasel (Jan Jiří Grázl) * 4. 4.1790, + 31. 1.1818, německý loupežník, při jedné z loupeží chycen a popraven
James Watt * 19. 1.1736, + 25. 8.1819, skotský vynálezce, konstruktér dvojčinného parního stroje
William Herschel 1738 – 1822, anglický astronom, konstruktér teleskopů, 13. 3.1781 objevil v naší sluneční soustavě planetu Uran
Louis Pasteur (Paster) * 27.12.1822, francouzský chemik a biolog
7. 5.1824 premiéra Beethovenovy 9. symfonie s Ódou na radost, dokončil ji v r. 1823, v té době byl již 5 let úplně hluchý (od r. 2004 Evropská hymna)
Ludwig van Beethoven (Ludvík Betoven) * 17./16./12.1770 Bonn, + 1827, německý skladatel, později odešel a studoval u Josefa Haydna ve Vídni. Ke konci života ohluchl a zemřel na vodnatelnost.
Alessandro Giuseppe Antonio Anastasio (Alexandr Josef Antonín Anastasius) Volta, později hrabě, * 18. 2.1745, + 1827, italský fyzik, vytvořil první elektrickou baterii, za své objevy povýšen do hraběcího stavu
Jean Froncois Champollion * 23.12.1790, + 4. 3.1832. Rozluštitel egyptských hieroglifů, francouzský vědec, zakladatel egyptologie
Johann Wolfgang Goethe (Géte) * 28. 8.1749, + 22. 3.1832 Výmar, německý básník (Faust a Markéta), nachladl při vyjížďce kočárem, v době jeho nemoci se ozývala hudba, kterou slyšeli všichni v domě, bylo zjištěno, že v domě, ani v jeho okolí nikdo nehrál, právě s ohledem na nemocného básníka, jeho příbuzní si to dávali do souvislosti s jeho smrtí, podle pověsti se v tomto domě zjevovala mladá dívka, která zase mizela
Dmitrij Ivanovič Mendělejev * 8. 2.1834, ruský chemik
André Maria Ampere (Ondřej Marie Ampér) * 20. 1.1775 Lyon, + 10. 6.1836 Marseille, matematik, fyzik. Zakladatel elektromagnatismu.
Alexandr Sergejevič Puškin * 1799, + 1837, ruský básník a spisovatel (napsal text opery P. I. Čajkovského Evžen Oněgin). Zemřel v souboji s básníkem Michailem J. Lermontovem.
Samuel Morse * 27. 4. 1791, + 2. 4.1872 (24. 5.1844 ?), malíř, vědec, profesor na universitě, vynálezce signalizační abecedy. První telegrafickou zprávu vyslal 4. 9.1837: „úspěšný pokus s telegrafem 4. září 1837“
Johann Gottfried Galle 23. 9.1846 objevil Neptun, osmou planetu naší sluneční soustavy
Honoré de Balzac * 1799, + 1850, francouzský spisovatel (otec Goriot /Gorio/)
Nikolaj Vasiljevič Gogol * 1809, + 1852, ruský spisovatel (Revizor)
Heinrich Heine * 13.12.1797, + 17. 2.1856, německý básník, v jedné ze svých básní napsal: „Kde není Bůh, tam je zločin.“
pohlednice v r. 1870 vynalezl německý knihkupec Albert Schwarz z Oldenburgu, poslal svému tchánovi Mobile Korrespondenzkarte na kterou dal vytisknout dělostřelce (z německo-francouzské války), v r. 1875 dal do prodeje další pohlednice, nápadu se ujali další vydavatelé, v r. 1890 vyšla první pohlednice v Praze s obrázkem Karlova mostu, v r. 1893 byla na pohlednicích vydána Eiffelova věž, v r. 1906 bylo odesláno 1400 milionů pohlednic,
I. Mason * 1792, + 1872, složil píseň: „Blíž k Tobě, Bože můj“, kterou hrála lodní kapela na Titaniku v r. 1912, slova Adamsová-Flowerová (+1848), v r. 1925 přeložil Josef Baštecký (zpěvník církve Československé husitské 1927), v r. 1969 upravil text Václav Renč (katolický Kancionál, společný zpěvník českých a moravských diecézí 1977)
John Mason Neale * 1818, + 1866, anglikánský kněz, dostal do rukou česko-německo-latinskou báseň o 26 slokách „Svatý Václav a Podivín“, kterou napsal v r. 1847 profesor malostranského gymnázia Václav Alois Svoboda-Navarovský (* 1791, + 1849), o sv. Václavovi, který se svým sluhou Podivenem pomáhá chudým poddaným v podhradí a chce jim donést pokrmy a dříví, podle této básně složil v r. 1850 slova písně Good King Wenceslaus = Dobrý král Václav, hudbu složil anglikánský duchovní Thomas Helmore, do církevního zpěvníku anglikánské církve se píseň dostala v r. 1856, –„Good King Wenceslas looked out on the feast of Stephen, When the snow lay round about Deep and crisp and even. Brightly stone the moon that night, Though the frost was cruel, When a poor man came in sight, Gath´ring winter fuel.“
Isaac Merrit Singer + 23. 7.1875, americký vynálezce, technik a podnikatel, zdokonalil šicí stroj zavedený Eliášem Howem a začal ho vyrábět
Hans Christian Andersen * 2. 4.1805 Odensa na ostrově Fyn, + 4. 8.1875 Kodaň, dánský spisovatel, byli chudá rodina a bydleli v jedné místnosti, maminka byla švadlena, otec pracoval jako švec a vypravoval svému synovi pohádky, brzy však zemřel a matka krátce po něm, Hans odjel v 18 letech do Kodaně, kde s královskou podporou studoval a dal se k divadlu, napsal několik divadelních her, které měly malý úspěch, ve 25 letech začal cestovat po Evropě, v r. 1835 vyšla první sbírka pohádek, kterých napsal 156, nikdy se necítil spisovatelem, ale nedoceněným dramatikem a básníkem
Alexandr Graham Bell * 3. 3.1847, americký vynálezce podal patent na vynález telefonu 14. 2.1876, o dvě hodiny později ho podal další americký vynálezce Elisha Gray
Jack London * 12. 1.1876, + 22.11.1916, spisovatel
Rowland (Roland) Hill * 3.12.1795, + 1879, anglický vynálezce poštovní zmámky
Charles Dickens * 1812, + 1881, anglický spisovatel (Oliwer Twist, David Copperfield, Vánoční povídky)
Wiliam Bonney, přezdívaný Billy Kid (kůzle), byl zakomplexovaný, protože měl výšku 160 cm, zavraždil 27 lidí, zastřelen na útěku z vězení, + 18. 7.1881
Karel Jindřich Marx (Karl Heinrich Marx) * 5. 5.1818 Trevír (Prusko), + 14. 3.1883 Londýn. Německý filosof, novinář a teoretik dělnického hnutí. Napsal Komunistický manifest a nedokončený Kapitál. Spolupracoval s Bedřichem Engelsem. Z jeho díla čerpal V. I. Lenin pro komunisnus v Rusku. Marx byl třetí dítě v židovské rodině trevírského advokáta. Otec se dal v roce 1824 s celou rodinou pokřtít ve státní luteránské církvi, aby nepřišel o místo. Marx vystudoval práva, naučil se francouzsky a stal se kritikem náboženství. Přiklonil se k odkazu filosofa Hegela a Bruna Bauera, který popíral existenci Ježíše Krista. Přidal se k myšlenkovému proudu mladohegelovců. Marx se v ateismu inspiroval také podle materialistického filosofa Ludvíka Feuerbacha, který promyslel ateismus a odmítl Boha. Marx vyzýval k otevřenému násilí, protože člověk je z opice a je jednotkou určenou k uspokojení vlastních potřeb. V r. 1843 se seznámil s Engelsem, který ho finančně podporoval. V témže roce se oženil a s manželkou Jenny (+1881) měli sedm dětí, naživu zůstaly tři dcery. V tom roce se odstěhovali do Paříže. V roce 1845 se museli odstěhovat do Bruselu, kde s Engelsem založil Komunistický výbor. Engels promluvil také na jeho pohřbu, kde bylo pouze deset lidí. V letech 1953 – 1989 bylo přejmenováno město Chemnitz (Kamenice) na Karl-Marx-Stadt (Město Karla Marxe).
Krakatoa vybuchla 26. (29.) 8.1883, výbuch vyvolal velkou tlakovou a vodní vlnu (tsunami), při které zahynulo v oblasti Jávy 36.000 lidí, do atmosféry bylo vyvrženo 20 milionů tun síry, došlo k celosvětovému snížení teploty, největší erupce v novějších dějinách, původní sopka během 48 hodin výbuchem zmizela a s ní i 30 km², v r. 1927 se v Sundském průlivu v hloubce 300 metrů objevily podmořské erupce, na místě rozpadlé sopky začala rychlostí pěti metrů za rok růst nová sopka, Indonésané ji nazvali Anak Krakatoa (Syn Krakatoy).
Viktor Hugo (Igo) * 1802, + 1885, spisovatel (Chrám Matky Boží v Paříži)
Quasimodo „zvoník u Matky Boží“, který se narodil na 2. neděli velikonoční zvanou Quasi modo = jako hned narozené děti žádejte duchovní mléko Božího slova – Jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení. 1.P(t) 2,2;“ také zvaná Dominica in Albis = Bílá neděle, novokřtěnci pokřtění na Bílou sobotu byli oblečeni do bílého obleku, v tento den šli v průvodu (zvaná provodní neděle) do kostela, kde bílé oblečení odkládali. Od roku 2000 má název neděle Božího milosrdenství.
