Španělsko, Anglie, Holandsko, Belgie, Estonsko, Rakousko, Litva, Chorvatsko, Albánie
Španělsko
Ferdinand II. Aragonský (+1616) a jeho manželka Isabela Kastilská, jejich dědové byli bratři, Ferdinand II. byl vnukem Ferdinanda I. (+1416), Isabela vnučkou Jindřicha III. (+1406). Společně měli několik dětí, naživu zůstaly dvě dcery: první byla Jana I. Kastilská, Johana (Jana) zv. Šílená, která se provdala za Filipa I. Kastilského (Sličného, Habsburského, *1478.+1506), syna císaře Maxmiliána (+1519).
Římský císař a český král Rudolf II. byl pravnuk Johany Šílené. Její manžel Filip zemřel v roce 1506 a ona po jeho smrti zešílela. Jejich první syn Karel V. se stal císařem.
Druhý syn Ferdinand I. Habsburský se stal českým králem a císařem, za manželku si vzal Annu Jagellonskou a její bratr Ludvík Jagellonský si vzal Ferdinandovu sestru Marii.
Druhá dcera Kateřina Aragonská, která se provdala za Artura Anglického, staršího bratra krále Jindřicha Anglického (VIII.), po jeho smrti se provdala za krále Jindřicha VIII.
Anglie (Velká Británie)
Stonehenge (stonhenš) postaveno v letech 2600 – 2000 př. Kristem, postaveno z kamenů zvaných menhiry = dlouhý kámen, největší 20 metrů s váhou 650 tun.
Druidové – pohanští kněží. Uctívali hlavně posvátné duby a zvláštní úctu prokazovali jmelí, které na nich rostlo.
Ostrov Man. Mansky - Manx. Má vlastní jazyk tzv. manštinu, která se vyvinula z irštiny. Ostrov leží v Irském moři a je britským závislým územím. Má rozměry 48 x 15 km. Hlavní město Douglas. Ostrov osídlili Vikingové v 8. století. V roce 979 byl založen Parlament - Tynwald, který je považován za jeden z nejstarších funkčních parlamentů na světě.
Přijaté zákony se čtou v manštině, kterou používá asi 600 z 50.000 obyvatel. Vikingové vytvořili Království Man a Ostrovů. V roce 1265 vpadli na ostrov Skotové a obsadili ho. Od roku 1399 patří ostrov pod Anglii. Od roku 1765 je britskou závislou dependencí. Zajímavost: na ostrově žijí bezocasé kočky.
Macbeth, *1005, skotský král 1040, +15.8.1057, měl manželku Gruachu, sjednotil Skotsko, provedl spravedlivé právní reformy, doboví kronikáři ho popisují jako vysokého, světlovlasého muže, jako první skotský král navštívil v r. 1050 papeže sv. Lva IX. v Římě, zajistil své zemi blahobyt, pohřben v klášteře na ostrově Iona, místo odpočinku právoplatných a významných skotských králů.
Před nastoupením Macbetha na skotský trůn bylo království rozdrobené a zničené nájezdy Norů a nepřítomnosti nevládnoucího krále Duncana. Po nástupu na trůn navázal Macbeth přátelství se severním vikingským panovníkem Thorfinnem, na jihu odrazil Anglosasy, takže Skotsko mělo větší rozlohu než dnes. V roce 1054 se obrátil Malcolm, syn Duncana na Anglii o pomoc při svržení Macbetha, anglo – dánskou armádu vedl vojevůdce Siward, za tři roky nedosáhl žádný výsledek, 15. srpna se odehrál nerovný boj mezi Macbethem a Malcolmem, který byl chráněn svými vojáky.
Macbeth i jeho žena Gruacha byli zákeřně zabiti, vláda Malcolma znamenala pro Skotsko porobu a závislost na Anglii.Anglický dramatik Wiliam Shakespeare vycházel z anglických kronik a vylíčil krále Macbetha jako „vraždícího, neschopného zoufalce, který svou posedlostí po moci přinesl své zemi zkázu a neštěstí.“
Angličtí kronikáři nerozuměli a nechápali starý skotský zvyk, kdy se král volil podle schopností, v Anglii se koruna dědila z otce na syna, bez ohledu na schopnosti a kvality dědice. Ve Skotsku tehdy vládl král Duncan (Dacan), který byl velký tyran a dobyvatel, napadal okolní území a v dobyvačných válkách hynuly tisíce Skotů, byl svržen z trůnu a novým králem zvolili územního knížete Macbetha.
Svržený král Duncan byl o tři roky později zabit v osobním souboji s rytířem, kterého vyprovokoval ohrožováním zbraní. Shakespeare se také snažil zavděčit králi Jakubu VI. (jako skotský král Jakub I.) Stuartovi, který držel ochannou ruku nad Shakespearovou divadelní společností, a zároveň odvozoval svůj původ od rodu, který byl konkurenční pro Macbethovi potomky.
rod Plantagenetů, v anglické historii zvaní Angevins (Anjouovci). Název rodu podle rostliny Planta genista - kručinka. Tuto rostlinu měl na přilbě zakladatel rodu Geoffrey V. z Anjou. Vládli v letech 1154 - 1399. V Jeruzalémském království 1131 - 1205, ve Francii (Normandie a Gaskoňsko) 1144 - 1453). Vedlejší větve Lancasterové a Yorkové.
Jindřich II. Plantagenet (* 25. 3.1133, + 6. 7.1189), král Anglie, syn Geoffreye V. Dal zavraždit arcibiskupa z Cantenbry sv. Tomáše Becketa.
Richard I. Lví srdce (1157 - 1199), syn Jindřicha II. V roce 1191 zvítězil nad sultánem Saladinem v bitvě o Jeruzalém. Zemřel 6. 4.1199 na poranění šípem 26. 3.1199 ve válce s místohrabětem z Limoges.
Richardovo srdce bylo pohřbeno v katedrále Nanebevzetí Panny Marie v Rouenu, tělo v kostele ve Fontevraultu. Richard I. Lví srdce byl statečný rytíř. Přídomek dostal až po své smrti při balzamování těla, kdy vyjmuli jeho srdce a viděli, že je velké, proto Lví srdce.
Jan Bezzemek (1166 - 1216), syn Jindřicha II., bratr Richarda I. Přídomek dostal proto, že jako nejmladší syn nezdědil žádné významné panství. V průběhu vlády přišel o panství anglických králů ve Francii.
Eduard III. (1312 - 1377). Bojoval v bitvě u Kresčaku, kde zahynul český král Jan Lucemburský.
Eduard Černý princ (1330 - 1376). Poprvé byl nazván v Cronicle of England v roce 1568, podle černého kyrysu, který od svého otce nebo podle černé barvy štítu jeho erbu se třemi bílými pštrosími pery.
Tato pera měl sundat po bitvě u Kresčaku z helmy krále Jana Lucemburského a dal si na svůj štít. Od něho tento štít převzali angličtí starší skauti - roveři a od nich roveři na celém světě.
válka růží v letech 1399 – 1485, mezi barony Lancasterů (červená růže) a Yorků (bílá růže), začala 1399 sesazením Richarda II. Yorka a dosazení Jindřicha IV. Lancastera.
Jindřich V. vládl 1413 – 22 po svém otci, náhle zemřel, následoval Jindřich VI. 1422 – 1461 (bylo mu 9 měsíců, 1437 prohlášen za dospělého, + 1471).
V r. 1455 (někdy je považován za první rok války růží) vévoda Richard (vnuk Eduarda III.) zvítězil v bitbě nad hrabětem Somersetem. V r. 1460 byl král zajat, ponechán na trůnu pod podmínkou Richardova nástupnictví. Nesouhlas královny matky, ta porazila s Velšany (Walesany) vévodu Richarda a zabila ho.
Jeho syn v 19 letech porazil Velšany a stal se králem Eduardem IV. (+1483), po jeho smrti nastoupil na trůn bratr Richard III., kterého porazil v bitvě r. 1485 Jindřich Tudor z rodu Lancasterů, hrabě z Richmondu. Na trůn nastoupil jako Jindřich VII., po jeho smrti nastoupil na trůn jeho 18 letý syn Jindřich VIII.
Jindřich VIII., mladší syn Jindřicha VII.. po roce 1517 napsal spis proti Lutherovi a dostal od papeže Lva X. titul „Defensor fidei“ (obránce víry), který angličtí panovníci stále používají.
Měl 6 manželek: Kateřina Aragonská (dcera španělských katolických Veličenstev Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského, manželka krále Artura, po jeho smrti 1. manželka anglického krále Jindřicha VIII., rozvedl se s ní), Anna Boleyová (dvorní dáma Kateřiny, popravena), Jana Seymourová (zemřela), Anna z Clèves (rozvod), Kateřina Howardová (popravena), Kateřina Parrová (vdova po lordu Nelvillovi a lordu Latimerovi), krále přežila a vdala se za lorda Thomase Seymoura (otec zemřelé královny Jany).
Alžběta I., * 7. 9.1533, anglická královna, dcera Jindřicha VIII. a jeho druhé manželky Anny Boleyové, zvaná panenská královna.
Marie Stuartovna Katolická * 8.12.1542, popravena v Anglii protestantskou královnou Alžbětou I. v r. 1558
Wiliam Shakespeare (šejkspír), * 23. 4.1564, + 23. 4.1616, anglický spisovatel, napsal např. díla: Romeo a Julie, Král Lear.
zákon o Unii – vznik Velké Británie, podepsán v r. 1707 mezi Královstvím skotským a Královstvím anglickým. Obě království existovaly jako dva nezávislé státy od 9. století. Wales se dostal pod nadvládu anglických králů v r. 1284.
V r. 1800 bylo připojeno Irsko a vyhlášeno Spojené království Velké Británie a Irska (United Kingdom of Great Britain and Ireland), které postupně odtrhlo většinu území a vyhlásilo v r. 1914 autonomii, v r. 1921 dominium (nezávislost) a v r. 1937 nezávislost republiky. Anglii zůstalo od r. 1922 území Severního Irska (United Kingdom of Great Britain and Northerm Ireland).
Buckinghamský palác koupil král Jiří III. v r. 1760, rok po svém nástupu, dům zakoupil od vévody z Buckinghamu pro královnu Karolinu (Carlottu), zde se narodilo 14 z 15 dětí, místo bylo známé jako „královnin dům“. V r. 1764 v něm hrál J. Ch.W.A.Mozart.
Anglie válčila nepřetržitě od r. 1664 do r. 1815
Derby = u Londýna, dostihy tříletých koní na vzdálenost 2400 metrů (poprvé r. 1870 Edwardem 12. hrabětem z Derby Stanleym.
Wiliam Kelvin * 26. 6.1824, britský fyzik
George Bernard Shaw * 26. 7.1856, + 2.11.1950, anglický spisovatel, dramatik irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu v r. 1925.
Agatha Mary Clarissa Christie (Agáta Christý) * 15. 9.1890 Torquay v Anglii, + 12. l.1976 Londýn, spisovatelka detektivních románů, otec Fred Miller byl Američan, matka Clara Angličanka, 1. manžel Archibald Christie byl vojákem, po několika letech si našel milenku a rozvedl se s Agathou v r. 1929.
2. manžel anglický archeolog Max Mallovan, žila v Paříži, s rodiči v Káhiře, v Torquay a v Londýně.
Alžběta II. (Elisabeth Alexandra Marie) z Windsoru (winzr), *21.4.1926, oslavy jejích narozenin se konají kvůli počasí až 21. června. 20.11.1947 se provdala za řeckého prince Filipa (Philip Schleswig-Holstein Sonderburg Glücksburg) Mountbatten, vévoda z Edinburghu (*10.6.1921 Korfu). Filip přijal v roce 1947 příjmení po své matce Alici z Battenbergu v poangličtěné podobě Mountbatten.
Děti: Karel Filip Artur Jiří (Charles Philip Arthur George) * 14.11.1948, Anna Alžběta Alice Ludvika (Anne Elizabeth Alice Louise) * 15.8.1950, Ondřej Albert Kristián Eduard (Andrew Albert Christian Edward) *19.2.1960 a Eduard Antonín Richard Ludvík (Edward Antony Richard Louis) *10.3.1964 .
Na trůn usedla královna Alžběta II. po smrti svého otce v r. 1952. Zemřela 8.9.2022 na skotském zámku Balmoral.
Královská anglická rodina je příbuzná s Přemyslovci a dalšími českými panovníky (Karel IV., Jiří z Poděbrad), s rodem Pernštejnů, Fürstenbergů a dalších. Vilém z Pernštejna (16. století) měl pravnučku Alžbětu, která se provdala do rodiny Fürstenbergů, z tohoto rodu pocházela i matka Karla Schwarzenberga (do roku 2013 ministr zahraničí ČR).
Britská královská rodina je příbuzná s americkým prezidentem Georgem Bushem a s rodinou Winstona Churchilla.
Karel III. (Charles), syn Alžběty II., 1. vnuk Alžběty II. princ William Arthur Philip Louis Windsor (Vilém Artur Filip Ludvík, jako král Vilém V.) *21.6.1982, 2. syn Viléma, George Alexander Louis (Jiří Alexandr Ludvík) *22.7.2013, 3. dcera Viléma, Charlotta Elisabeth Diana (Šarlota Alžběta Diana) *2.2015, 4. syn Viléma, Louis Arthur Charles (Ludvík Artur Karel) *23.4.2018, 5. vnuk Alžběty II. princ z Walesu Henry Charles Albert David Windsor (Jindřich Karel Albert David) *15.9.1985.
Bitva o Falklandy (Malvíny). 2. 4.1982 napadla armáda Argentiny britské Falklandské ostrovy a prohlásila je za své vlastnictví jako ostrovy Malvíny. Velká Británie vyslala své vojáky, kteří zvítězili v červnu 1982 a ostrovy zůstaly ve společenství Velké Británie.
Anglická (britská) hymna: Píseň God Save the Queen (česky Bože, chraň královnu) je hymna Spojeného království. V případě, že je na britském trůnu král, píseň se mění na God Save the King (česky Bože, chraň krále). Píseň God Save byla poprvé uvedena v Královském divadle v roce 1745 na podporu krále Jiřího II., kterého ohrožoval jakobita Karel Edward, podporovaný skoty. Od té doby je panovník vítán touto písní.
Na začátku 19. století se stala národní hymnou. Autor slov je neznámý. Není jisté, kdy píseň vznikla. Možná v 17. století. Autor je neznámý, jako možný autor je občas uveden Henry Carey, podle Percy Scholese je to nepravděpodobné. Nehraje se poslední sloka, která je protiskotská. V současné době se z hymny hrají pouze první tři sloky.
Originální text
God save our gracious Queen,
Long live our noble Queen,
God save the Queen!
Send her victorious,
Happy and glorious,
Long to reign over us;
God save the Queen!
O Lord our God arise,
Scatter her enemies
And make them fall;
Confound their politics,
Frustrate their knavish tricks,
On Thee our hopes we fix,
God save us all!
Thy choicest gifts in store
On her be pleased to pour;
Long may she reign;
May she defend our laws,
And ever give us cause
To sing with heart and voice,
God save the Queen!
Not in this land alone,
But be God's mercies known,
From shore to shore!
Lord make the nations see,
That men should brothers be,
And form one family,
The wide world over.
From every latent foe,
From the assassins blow,
God save the Queen!
O'er her thine arm extend,
For Britain's sake defend,
Our mother, prince, and friend,
God save the Queen!
Lord grant that Marshal Wade
May by thy mighty aid
Victory bring.
May he sedition hush,
And like a torrent rush,
Rebellious Scots to crush.
God save the King!
Český text
Bože, chraň naši milostivou královnu,
Dlouhý život naší vznešené královně,
Bože, chraň královnu!
Obdař ji vítězstvím,
šťastným a slavným,
dlouhým panováním nám;
Bože, chraň královnu!
Ó Pane, náš Bože, povstaň,
rozpraš její nepřátele
a nech je padnout;
zmať jejich politiky,
zmař jejich darebácké plány,
na tobě závisí naše naděje,
Bože, chraň nás všechny!
Tvé nejvybranější dary
na ni radostně syp;
ať dlouze vládne;
ať brání naše zákony,
a vždy nám dej důvod
zpívat srdci a hlasem,
Bože, chraň královnu!
(další sloky se nezpívají)
Nejenom v této zemi,
buď známa Boží milost,
ale od pobřeží k pobřeží!
Pane, učiň ať národy vidí,
že muži by měli být bratry,
a jen z jediné rodiny,
přes celý širý svět.
Od každého skrytého nepřítele,
i od úderu vrahů,
Bože, chraň královnu!
Nad ni své rámě rozprostři,
pro blaho Británie chraň,
naši matku, prince a přítele,
Bože, chraň královnu!
(poslední sloka je protiskotská)
Pane, dej ať maršál Wade
s tvou mocnou pomocí
nám přinese vítězství.
Dej, aby vzpouru utišil,
a poté rychle přispěchal
rebely Skoty rozdrtit.
Bože, chraň krále!
==================================================
Holandsko, Belgie – v r.1581 získalo 17 provincií samostatnost a vytvořily protestantský Nederlanden (Nizozemí, Nízká země), označované jako Holandsko, podle největší provincie, 12. 1.1790 byly vyhlášeny v Bruselu Spojené státy belgické.
21.10.1790 se stala černo-žluto-červená trikolora státní vlajkou, 15. 3.1791 přerušeny styky s Francií a Vatikánem, 31. 8.1795 byla Belgie násilně připojena k Francii. 25. 8.1830 bylo zahájeno povstání proti nizozemské vládě, které vedlo v listopadu k vyhlášení samostatnosti. Provincie Španělského Nizozemí vytvořily katolické království Belgie.
Estonsko – Talinn – Taani linn = Dánské město (estonsky). Vznik v r. 1154, kdy se jmenoval Koluvan (tvrz a osada). V r. 1219 Koluvan přepadli Dánové a obsadili ho.
Postavili zde hrad, kterému Estonci říkali Taani linn. V Talinnu je kostel sv. Tomáše (Toomkirik), kde je pohřben vůdce českého stavovského povstání Jindřich Matyáš Thurn. Zajímavostí je jedno z estonských slov öö = noc.
Rakousko lat.: Auster, Austria = jih, země na jihu, něm.: Österreich = východní říše. Zámek Hofburg ve Vídni dal postavit v r. 1276 český král železný a zlatý Přemysl Otakar II.
Tichá noc – Oberndorf. V tomto městě vznikla koleda Stille Nacht, Heilige Nacht – Tichá noc, svatá noc. V kostele sv. Mikuláše v Oberndorfu zazněla poprvé na půlnoční mši 25.12.1818. Kostel strhla povodeň v r. 1899.
Později byla na jeho místě postavena kaple s pamětní deskou o vzniku koledy. Po válkách a Vídeňském kongresu o hranicích Rakouska v r. 1815 ztratili lidé důvěru ve vládu a hledali pomoc v církvi. Proto také povolil salzburský arcibiskup němčinu při sborovém zpěvu.
Před Vánoci v r. 1818 usedl varhaník kostela sv. Mikuláše v Oberndorfu Franz Xaver Gruber k varhanům a zjistil, že nástroj je poškozený. Hladové kostelní myši rozhryzaly měchy. Vydal se za kaplanem Josefem Mohrem, který situaci vyřešil. Předal varhaníkovi báseň Tichá noc, svatá noc, kterou napsal už v roce 1816 a ten k ní napsal hudební doprovod pro dětský sbor a kytaru.
Po Novém roce 1819 začal varhany opravovat Karel Mauraucher, kterému kaplan Mohr zahrál vánoční koledu. Jemu se zalíbila natolik, že si text opsal a píseň rozšířil mezi další varhaníky. V r. 1821 se hrála a zpívala po celých Tyrolích. Dvě pěvecké rodiny Strasserových a Rainerových ji zpívaly na veřejných vystoupeních. V r. 1831 informovali noviny Leipziger Tagesblatt o vystoupení sourozenců Strasserových s koledou Stille nacht.
Ve zpěvnících katolických i protestantských se koleda objevila v r. 1838 a v r. 1839 ji na svém turné po USA zazpívala rodina Rainerových. Poprvé zazněla v kostele Nejsvětější Trojice (Trinity church) v New Yorku. V r. 1840 vyšla poprvé tiskem v Drážďanech. Pěvecké sbory ze Salzburku ji šířili po Evropě. Misionáři všech církví ji přinesli do celého světa.
V r. 1854 požádala Královská pruská kapela v Berlíně úřady o zjištění jména skladatele koledy, která se uváděla jako tyrolská lidová. Gruber se přihlásil k jejímu autorství dopisem: „Dne 24. prosince 1818 odevzdal kaplan Josef Mohr varhaníku Františku Xaveru Gruberovi text básně Stille Nacht, Heilige Nacht a ten k ní napsal hudbu.“ Originál textu s datem 1816 a dovětkem: „Melodie Fr. Xav. von Gruber.“ byl objeven v roce 1995.
Tichá noc, svatá noc. Jala lid v blahý klid.
Dvé jen srdcí tu v Betlémě bdí,
hvězdy při svitu u jeslí dlí,
v nich malé Děťátko spí,
v nich malé Děťátko spí.
Tichá noc, svatá noc. Co anděl vyprávěl,
přišel s jasností v pastýřů stan.
Zní již z výsosti, z všech země stran:
vám je dnes Spasitel dán,
přišel Kristus Pán.
Tichá noc, svatá noc. Ježíšku na líčku
Boží láska si s úsměvem hrá,
zpod zlaté řasy k nám nazírá,
že až nám srdíčko plá.
Vstříc vděčně mu plá.
Josef Mohr * 11.12.1792 Salzburg (Solnohrad), + 4.12.1848 Wagraim (Wargein, Wagrein) in Pongau u Salzburku. V r. 1816 složil slova koledy Stille Nacht, Heilige Nacht – Tichá noc, svatá noc.
Narodil se jako druhé nemanželské dítě. Otec Franz Joseph Mohr sloužil v armádě jako mušketýr. Matka Anna Schoiberinová byla pletařka. Měla jedno vlastní a jedno adoptované dítě a po Josefovi ještě další dvě děti. Každé z nich mělo jiného otce. V té době byl úřední zákaz sňatku chudých lidí. Podle zákona nesměli chudí lidé zakládat rodiny a vychovávat děti, které neměly nárok na studia nebo dobře placené místo. Jeho křestním kmotrem byl místní kat František Josef Wohlmuth.
Protože malý Josef byl zbožný, oblíbil si ho místní vikář Johann Nepomuk Hiernlem a zajistil mu studium. Za to musel zpívat a hrát na housle v chrámovém sboru. 21. 8.1815 byl vysvěcen na kněze a poslán do vesnice Mariapfarr (100 km od Salzburku). Nedaleko odtud byla vesnice Stranach, kde se seznámil se svým dědečkem, protože odtud pocházel jeho otec.
V Mariapfarr v r. 1816 napsal slova básně Stille Nacht, Heilige Nacht – Tichá noc, svatá noc. V r. 1817 byl přeložen do Obernsdorfu do kostela sv. Mikuláše. Zde se přátelil s varhaníkem Gruberem. Tomu předal 24.12.1818 text básně Tichá noc. Na půlnoční mši ji zahrál na kytaru. Během 9 let byl přeložen do 11 farností.
Později se stal vikářem ve Wagreinu, kde zemřel týden před svými 56. narozeninami. Byl tak chudý, že pohřeb musela zaplatit obec. Aby se jí naklády částečně vrátily, prodali místní zastupitelé jeho osobní věci i kytaru, na které hrál poprvé známou koledu.
František Xaver Gruber * 25.11.1797 (1787) Steinpointsölde u Salzburku, + 7. 6.1863 Hallein. Rodiče Josef a Anna pracovali jako tkalci. Jeho talentu si všiml učitel Ondřej Peterlechner a učil ho na varhany. Připravil ho také na učitelské zkoušky, které absolvoval v r. 1806.
Po studiích působil v letech 1807 – 1829 jako učitel a varhaník v Arnsdorfu a jako pomocný varhaník v sousedním Obernsdorfu. Oženil se s vdovou po bývalém učiteli Marií Alžbětou Engelsbergerovou, která byla o 13 let starší. Spolu měli 2 děti. Za několik let jeho žena zemřela, oženil se s bývalou žačkou Marií Breitfußovou, ta byla o 20 let mladší. Měli 10 dětí. Po její smrti si vzal třetí manželku Kateřinu Wimmerovou. Ze 12 dětí se dospělosti dožily jen 4.
Zkomponoval 90 hudebních děl. V oberndorfském kostele sv. Mikuláše složil během Štědrého dne 24.12.1818 hudbu ke koledě Stille Nacht, Heilige Nacht – Tichá noc, svatá noc.
V r. 1829 odešel do nedalekého Berndorfu. Za několik let se odstěhoval do města Hallein, kde hledali varhaníka a regenchoriho. Zde působil až do své smrti. Pohřben je u kostela, před domem, kde bydlel.
Sigmund Freud (Zikmund Frojd) * 6. 5.1856, + 1939. Zakladatel psychoanalýzy, lékař.
Pokoušel se vysvětlit vznik náboženství z ateistického hlediska a vymyslel teorii zvanou otcovská neuróza. Otec dominoval svému kmeni - patriarchát. Synové nenáviděli otce, zabili ho a svou oběť snědli. Později z výčitek svědomí vymysleli obřady k usmíření svého činu. Tato teorie byla po jeho smrti vyvrácena vědeckou veřejností.
=====================
Litva
Polsko-litevská unie 1385 – 1572
připojení k Rusku 1795, nezávislost 24.12.1917, vyhlášena 16. 2.1918, okupace sovětským Ruskem prosinec 1918 – srpen 1919,samostatnost v červenci 1920, okupace Sovětským svazem v r. 1939.
Litevská sovětská socialistická republika vyhlášena 17. 6.1940, ve „svobodné“ Litvě bylo na příkaz J. V. Stalina během jednoho roku zavražděno 5 000 Litevců a 45 000 jich bylo deportováno na Sibiř.
370 000 jich povraždili Němci v letech 1941 – 1945, před sovětskou vládou emigrovalo 80 000 a 205 000 opět deportováno na Sibiř, do r. 1953 vedli Litevci partyzánskou válku s Ruskem.
nezávislost 11. 3.1990 vyhlášena nezávislá Litevská sovětská socialistická republika, 6. 9.1991 Litevská republika
==============================================================
Chorvatsko
Chorvatská republika. Státní znak: červeno-bíle šachovaný štít s 25 poli. 1. pole je červené. Nad štítem znaková koruna z pěti štítů, které symbolizují celé Chorvatsko. 1. Střední Chorvatsko (hlavní město Záhřeb): zlatá hvězda (Jitřenka) s ležatým bílým půlměsícem na modrém štítu, 2. Dubrovník (Dubrovnická republika): dvě červená břevna na tmavěmodrém štítu, 3. Dalmácie (Split): tři zlaté korunované hlavy levhartů (lvi, rysové) na modrém štítu, 4. Istrie (Rijeka): zlatý kozel (koza) s červenými rohy a kopyty na tmavěmodrém štítu, 5. Slavonie (Osijek): na modrém štítu zlatá šesticípá hvězda, pod ní červené břevno lemované bílými pruhy a na něm tmavěhnědá (červená) kuna s bílým podbřiškem. Znak byl poprvé uveřejněn za Habsburků v letech 1508-1512.
Vlajka je z roku 1848. Má tři vodorovné pruhy: červený, bílý a modrý. Uprostřed je státní znak. Barvy jsou symbolem strádání chorvatských obrozenců, kteří chtěli sjednotit zemi a jsou odvozeny z tradičního kabátce chorvatských Illyrů v době chorvatské renesance. V roce 1848 zavedl bán (místokrál) Josip Jelacic inaugurační uniformy v těchto tradičních barvách.
Hymna: Lijepa naša domovina (naše nádherná země). Původní název z roku 1815: Hrvatska Domovina. Slova 1835 Antun (Antonín) Mihanovic, hudba 1846 Josip (Josef) Runjamin. Další úpravu slov i hudby provedl Vatroslav Lichtenegger v roce 1861. Jako hymna byla píseň hrána poprvé an Výstavě Chorvatsko-Slavonské ekonomické společnosti v Záhřebu v roce 1891.
Název Chorvat se odvozuje podle Konstantina Porphyrogeita od obyvatel ostrova Krk - řecky Kuretej, latinsky Croetei. Staroslověnsky hrvati sa = zápasit.
V 7. století pozval Bílé Chorvaty byzantský císař, aby se usadili na jihu. Přišli do Ilýrie (dnes Dalmácie), kde v 10. století založili vlastní království (král Tomislav). Severní (Bílé) Chorvaty na severu Moravy a Slezska (i polské části) zmiňují kroniky z 10. století.
Jejich území sahalo od dnašní Ostravy až po Lvov na Ukrajině. Část kmene Charvátů se usadila v Čechách. Někteří badatelé se domnívají, že ke kmeni Charvátů patřil i rod Slavníkovců.
Bašská deska (Bašćanska ploča v městě Baška na ostrově Krku) z roku 1089 je nejstarší písemná památka psaná hlaholicí. Kamenná deska z bílého vápence o rozměrech 197 x 99 cm byla nalezena františkánským mnichem Petrem Dorčičem 15. 9.1851 v kostele sv. Lucie v Jurandvoru u Bašky. Je na ní vytesán text, kterým chorvatský král Zvonimir daroval půdu opatu Dobrovitovi z řádu benediktinů hlaholitů a vybudování kláštera opatem Dobrovitem a desíti spolubratry.
Kopie Bašské desky je před oltářem v kostele Sv. Lucie v Jurandvoru, originál je uložen v Chorvatské akademii věd a umění v Záhřebu. Další nejstarší chorvatský dokument je deska psaná hlaholicí a cyrilicí v 11. století. Deska je uložena v kostele sv. Jiří v Plominu na Istrijském poloostrově.
Od 14. století se v Chorvatsku používá latinka, ale chorvatština se udržela i přes maďarizaci, germanizaci a italizaci.
400 př. Kr. řecké kolonie
229 př. Kr. Římané (2. - 1. století), provincie Illyricum
305 císař Dioklecián žil po abdikaci ve Splitu
825 kníže Trpimír (vládl 845-864) použil název země Chorvatsko
864 přijetí křesťanství. Chorvatsko patřilo do moravsko-panonské diecéze v čele s arcibiskupem sv. Metodějem.
925 prvním králem se stal kníže Tomislav z rodu Trpimírovců (vnuk knížete Trpimira I.), vládl 910 - 928.
Dmitar (Dimitrij) Zvonimir (vládl 1075 - 1089) se oženil s uherskou princeznou Helenou Krásnou, dcerou krále Bély I. a bratrem sv. Ladislava I. Uherského.
1102 - 1526 unie s Uhry. Chorvatsko mělo atributy samostatného státu: místokrále (bána), parlament
13. století za Přemysla Otakara II. byl sever Chorvatska součástí Českého království.
1387 - 1437 vláda císaře Zikmunda Lucemburského, krále Uher.
1437 - 1439 vládl Albrecht I. Habsburský, uherský a český král, zeť císaře Zikmunda.
1439 - 1440 vládla Alžběta Lucemburská, dcera Zikmunda a manželka Albrechta I.
1444 - 1457 vládl Ladislav IV. Pohrobek, uherský a český král.
1516 - 1526 vládl Ludvík Jagellonský, uherský a český král.
1527 - 1868 území středního Chorvatska vládli Habsburkové jako chorvatští králové
1699 chorvatské ostrovy zabraly Benátky
1815 Chorvatsko se stalo součástí Habsburské monarchie
1847 chorvatština se stala oficiálním jazykem
1868 - 1918 vláda Habsburků v Chorvatsko-Slavonském království jako uherských králů, v Dalmatském království jako rakouských císařů.
1918 - 1929 království Srbů, Chorvatů a Slovinců (uměle vytvořený stát)
1929 - 1941 Království Jugoslávie, autonomie Chorvatské bánoviny
1941 - 1945 nezávislý Chorvatský stát (ustašovců) s králem Tomislavem II. (savojský princ), nepřijel do Chorvatska a v roce 1943 se vzdal koruny.
1945 - 1991 Chorvatsko bylo jednou ze šesti republik Socialistické federativní republiky Jugoslávie
1991 25. 6. vyhlášena samostatnost Chorvatska
1991 - 1995 válka mezi Chorvaty a chorvatskými Srby
1991 25. 8. - 18.11. bitva o město Vukovar mezi Chorvaty a Srby (Jugoslávská armáda). Vítězství Jugoslávie.
1998 Vukovar připojen opět k Chorvatsku.
V Chorvatsku je 1185 ostrovů, z toho 66 neobydlených. Největší je ostrov Krk 410 km², Cres 404 km², Brač 396 km², Hvar 298 km², Pag 287 km², Korčula 273 km², Dugi Otok 117 km², Mijet 98 km², Rab 93 km², Vis 90 km².
Město Trogir založili ve 3. století př. Kr. Řekové jako osadu Traugurion = obec pod Kozím vrchem. Ve 2. století př. Kr. ho dobyli Římané a za hlavní město římské provincie Dalmácie určili sousední město Salon (dnes Solin u Splitu), které bylo zničeno v 6. století Avary a Slovany. Ti, kteří přežili, uprchli do Trogiru.
Králové Chorvatska a později i Uher mu ponechali úplnou autonomii. V letech 1420 - 1780 bylo město ve vlastnictví Benátek, potom ho obsadili Francouzi a po dobu 100 let do roku 1918 Rakousko.
Patronem města je sv. Jan Trogirský, zvaný sv. Jan Ursini (Orsini), chorvatsky sveti Ivan Trogirski, biskup ve 12. století. Pohřben v místní katedrále sv. Vavřince.
http://www.virtualtravel.cz/chorvatsko/trogir/katedrala-sv-vavrince-sv-lovre-v-trogiru.html
Osobnosti a rodáci Chorvatska
Sv. Marin * 285 na ostrově Rab. Za Diokleciánova pronásledování křesťanů byl odvezen do italského Rimini, kde vykonával nucené práce. Proto bývá uváděn jako Marin z Rimini. Byl vysvěcen na jáhna a na Monte Titano postavil poustevnu. Zde založil samostatný stát republiku San Marino.
Marco (Marek) Polo * 15. 9.1254 ostrov Korčula v Dubrovnické župě. + 8. 1.1324. Benátský kupec a cestovatel. Svoje cesty po Číně zapsal v knize Il Milione (Milon). První Evropan, který poznal východní Asii.
Ante (Antonín ) Starčević * 23. 5.1823, + 28. 2.1896, chorvatský politik a spisovatel. Prosazoval samostatnost chorvatského státu. Chorvaty je nazýván "otec vlasti".
Josip Juraj (Josef Jiří) Strossmayer *4. 2.1815 Osijek, + 8. 5.1905 Džakovo. Chorvatský politik, katolický biskup Džakova. Zastánce samostatného Chorvatska.
Založil Akademii věd a umění, která byla první v jihovýchodní Evropě. Byl velkým ctitelem slovanských apoštolů sv. Cyrila a Metoděje.
Nikola (Mikuláš) Tesla * 10. 7.1856 Smiljan v Chorvatsku, + 7. 1.1943 New York. Americký vynálezce, fyzik a konstruktér elektrických strojů a zařízení. Jeho rodiče byli Srbové. Otec byl pravoslavný pop.
Aloysius (Alojs) Stepinac *8. 5.1898, + 10. 2.1960, kardinál a arcibiskup v Záhřebu (1937 - 1960). Odmítl pronásledování Židů za 2. světové války a pomáhal jim. Po válce se postavil proti komunistickému zřízení své vlasti. Byl odsouzen a uvězněn, ale pod mezinárodním tlakem byl propuštěn.
Papež Pius XII. ho jmenoval kardinálem. Zemřel v domácím vězení, pravděpodobně otráven svými vězniteli. 4.10.1998 ho papež sv. Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného mučedníka.
Beatifikace se uskutečnila v Mariji Bistrici u Záhřebu za účasti 500.000 věřících.
Josip (Josef) Broz Tito * 7.5.1892 Kumrovec v Chorvatském Záhoří, + 4. 5.1980 Lublaň. Prezident SFRJ, maršál Jugoslávie a vůdce protinacistického odboje.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Základní modlitby v chorvatštině
U ime Oca i Sina i Duha Svetoga
Chvála nejsvětější Trojice:
Slava Ocu i Sinu i Duhu Svetomu. Kako bijaše na početku, tako i sada i vazda i u vijeke vjekova. Amen
Modlitba Páně:
Oče náš, koji jesi na nebesima, sveti se ime tvoje, dođi kraljevstvo tvoje, budi volja tvoja, kako na nebu tako i na zemlji. Kruh naš svagdanji daj nam danas. I otpusti nam duge naše, kako i mi otpuštamo dužnicima našim. I ne uvedi nas u napast, nego izbavi nas od zla. Amen
Pozdravení andělské:
Zdravo Marijo, milosti puna, Gospodin s tobom, blagoslovljena ti među ženami, i blagoslovljen plod utrobe tvoje, Isus. Sveta Marijo, Majko Božja, moli za nas grješnike, sada i na času smrti naše. Amen
Apoštolské vyznání víry:
Vjerujem u Boga, Oca svemogučega, Stvořitelja neba i zemlje. I u Isusa Krista, sina njegova jedinoga, Gospodina našega, koji je začet po Duhu Svetom, rodjen od Marije Djevice, mučen pod Poncijem Pilátom, raspět, umřo i pokopán; sasao nad pakao, třeči daň uskrsnuo od mrtvih; uzasao na nebesa, sjedi o dešnu Boga Oca svemogučega; odonud' ce doči suditi živé i mrtvé. Vjerujem u duha Svetoga, svetu Crkvu Katoličku, opčinstvo svetih, oprost'enje grijeha, uškrsnuce tijela i život vječni.
Kajkavský otčenáš: Japa naš kteri si f 'nebesih nek se svete ime Tvoje, nek prihaja cesarstvo Tvoje, nek bu volya Tvoja kakti na nebe tak pa na zemle. Kruhek naš sakdajni nam daj denes ter odpuščaj nam dugi naše, kakti mi odpuščamo dužnikom našim ter naj nas fpelati vu skušnje, nek nas zbavi od sekih hudobah. F'se veke vekof, Amen.
------------------------------------
Kajkavština je jedním ze tří nářačí v Chorvatsku (čakavské a štokavské nářečí). Mluví se jím v Záhřebu a v severní části Chorvatska.
=========================================================
Albánie: zajímavost: NE = albánsky JO, ANO = albánsky PO.